Damien Rice

Damien Rice - 9 World Tour, Columbiahalle Berlín (15. března 2007) | foto: Marek Dvořáček

Světu zpívá šílený rybář Damien Rice

  • 5
Písničkář Damien Rice patří k irským hudebním pokladům. Jeho melancholická tvorba pumpuje emoce do duší posluchačů, ale přitom není nijak uhlazená.

Ta muzika drásá a nutí přemýšlet, o čem letos třiatřicetiletý rodák z Dublinu zpívá. A je jedno, zda jde o poslech cédéčka, nebo o koncert, jaký předvedl před několika dny v berlínské Columbiahalle, kam v rámci svého světového turné přivezl představit aktuální desku 9.

Bůh dal mi prut
"Jsem šílený, jsem šílený, jsem šílený jako velký pes, protože Bůh mi dal prut, abych mohl rybařit," zní v úvodní skladbě Me, My Yoke And I, narážce na dětství, kdy přemýšlivý mladík Damien Rice chodil chytat ryby k řece Liffey.

Nyní - v ošuntělém saku a s vizáží šíleného studenta - stojí s otlučenou kytarou před stojanem se dvěma mikrofony (přes jeden zpívá čistě, druhý díky různým efektům jeho hlas zdrsňuje) a třiapůltisícovým davem.

Zástupy fanoušků mu vynesl křehký písničkářský debut O. Jeho prodeji napomohl film Na dotek, v němž tvůrci použili hned dvě Damienovy písničky. Hitu The Blower’s Daughter se lidé v Berlíně nedočkali, zato duetem Cold Water s Lisou Hanniganovou koncert vrcholil.

Mezitím ještě z první desky přišla řada na písničku Cannonball. "Kameny mě naučily létat, láska mě naučila lhát, život mě naučil umírat, takže není těžké padat, když se neseš jako dělová koule," zpíval Rice.

Předstoupil si na kraj pódia a zpíval jen tak, bez mikrofonu, a celá hala ztichla a skoro nábožně poslouchala. Soustředěný poslech je přesně to, co Damien Rice vyžaduje. K písním nedává žádné návody, fanoušci si musí vystačit s texty.

S novináři se nebaví, kromě nezbytného propagačního povídání k novému albu 9 vyšly poslední rozhovory před dvěma lety, kdy natočil skladbu Unplayed Piano, která podpořila mezinárodní kampaň za lidská práva a osvobození barmské disidentky Aung San Suu Kyi.

Přitom jeho texty jsou plné náznaků a tajemných odkazů. Vnímejte to po svém "Rozhodl jsem se, že nebudu vysvětlovat, o čem moje písničky jsou. Nechci nikoho nutit, když song uslyší, aby na něj myslel určitým způsobem. Podle mě je zajímavější, když to každý vnímá po svém," uvedl v komentáři k desce 9, jež je stejně jako debut plná příběhů o osamělosti a nenaplněné lásce.

"Netoužím nahrávat nějaká prohlášení. Nechci se pokoušet být někým jiným, než kým doopravdy jsem, nebo dělat hudbu nějak jinak, překračovat žánry a hranice. Prostě jsem ze sebe tuhle sbírku písniček potřeboval dostat. Jsem si vědom, že jsou podobné těm předchozím, ale co? Mám je rád."

S využitím převážně akustických nástrojů klene Damien Rice trpké mollové melodie, do kterých občas zahřmí celá kapela jako v 9 Crimes. Nebo gradují do bouřlivého finále, v nichž se pak při koncertech otevírá prostor až pro psychedelické plochy - což je případ Rootless Tree.

Rice je středobodem show, ale prostor dostávají i muzikanti, kteří ho doprovázejí už od první desky: bubeník Tom Osander, basák Shane Fitzsimore, violoncellistka Vyvienne Longová a vokalistka Lisa Hanniganová.

"Když jsme natáčeli O, nebyli jsme skutečná kapela, jakkoli nás všechny práce bavila. Až následné koncertování nám dodalo víc intuice. A taky mě donutili dokončit tuhle desku, protože nabyli dojmu, že se mi nechce, že to nedokážu. To pro mě byla výzva. Zní to dost nedospěle, ale psaní písniček takové je," říká muž, který ze své první velké kapely Juniper v roce 1999 utekl těsně před nahráváním alba, protože nechtěl mít komerční úspěch.

Vydal se do Toskánska, kde hrál na kytaru, skládal a toulal se Evropou. Očividně mu učarovalo i Česko, protože na ně odkazuje na obou svých albech. Debut obsahuje skrytý track nazvaný Prague, na nové desce opět v utajeném bonusu šeptá "To je konec... To je konec..."

Lisa odchází
A konec jedné etapy kariéry Damiena Rice se možná blíží. Berlínský koncert byl zatím  poslední, na němž se objevila Lisa Hanniganová. Hlasem plným vášně a oddanosti tvoří přirozený protiklad zastřenému mužskému vokálu, občas se chopí kytary či usedne za piano.

Fanoušci jsou zaskočeni; bez zpěvačky si koncerty neumějí představit. Z řady spekulací je nejpodivnější historka, že se Damien a Lisa pohádali kvůli klimatizaci v halách, kterou písničkář nařizuje vypínat, protože je moc hlučná - a na koncertech tak bývá dost horko.

Oficiálně kapela mlčí a světové turné pokračuje dál s proměněným setlistem a v komornějším duchu. A Damien Rice je na své démony zakleté v písničkách sám.