Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Svět tisíckrát jinak, dívá se Oskar Kokoschka

  14:11aktualizováno  14:11
Vídeňská Albertina představuje vrcholnou tvorbu Oskara Kokoschky z let 1934–1980. Výstava, která odráží i malířovu politickou angažovanost, trvá do 13. července.

z výstavy věnované Oskaru Kokoschkovi (Praha) | foto: REPRO: Galerie Albertina Vídeň

Oscar Kokoschka (1886–1980) je považován za jednoho z předních rakouských umělců, už jen proto, že dal spolu s Gustavem Klimtem, Egonem Schielem či Kolomanem Moserem podnět k vytvoření vídeňské secese.

V jeho malbě se potkávají protichůdné tendence – secesní styl, především lyričnost Gustava Klimta na jedné straně a výrazná barevnost, gestický a pastózní způsob malby na straně druhé.

z výstavy věnované Oskaru Kokoschkovi (Ecce homines)Ačkoliv výstava v Albertině dokazuje, že se malíř postupně oprošťuje od soudobých evropských tendencí francouzského fauvismu a německého expresionismu, jeho výrazný rukopis tyto vlivy zcela nepopírá.

Na přehlídce je dvě stě děl, více než polovina pochází ze sbírky Albertiny. Tři díla byla přivezena z Česka: Národní galerie zapůjčila obrazy Praha, Karlův most (1934) a Červené vajíčko (1940), jež je historicko-politickým komentářem mnichovské dohody a následného osudu Československa, obraz London, Chelsea Reach (1957) je ze soukromé sbírky.

V úvodu výstavy je Kokoschka představen jako "Odmítnutý milenec" do kterého malíř promítl svůj nenaplněný vztah k Almě Mahlerové. Její odmítnutí vyhnalo Kokoschku do první světové války.

Osobní výpovědi ve vystavených obrazech střídají politicko-společenské komentáře k Evropě 20. století, v nichž se odráží malířova politická angažovanost. Nechybí ani řada portrétů jeho ženy Oldy či krajinomalby, které Kokoschku proslavily.

z výstavy věnované Oskaru Kokoschkovi (Time, gentlemen please)Výstava chronologicky rozděluje malířův život do několika období: pobyt v Praze (1934–1938), exil v Londýně (1938–1945), krátká doba, kterou Kokoschka prožil u Ženevského jezera ve švýcarském Villeneuve v sousedství Charlieho Chaplina, návrat do Rakouska a založení Školy vidění v Salcburku (1953–1963). Samostatný sál je také věnovaný umělcově politické angažovanosti.

Pražský exil
Po nástupu k moci označili nacisté Kokoschkovu tvorbu za zvrhlé umění, jeho knihy zabavovali. To se promítlo i do limatu v Rakousku, odkud proto roku 1934 malíř odchází do Prahy. Zkušenost nuceného exilu je počátečním impulzem Kokoschkovy politické angažovanosti, která se postupně promítá do jeho tvorby.


Paul Klee

Další lákadlo

V Albertině se koná i retrospektivní výstava Hra forem, jež představuje dílo slavného švýcarského umělce Paula K lee (1879–1940). Klee byl jedním z hlavních představitelů slavné školy avantgardního umění, designu a architektury – německého Bauhausu. K resby, kvaše i grafiky pocházejí ze sbírky Carla Djerassiho, který začal Kleeovo dílo sbírat již před 30 lety. Dnes jeho sbírka čítá více než 65 prací. Výstava trvá do 10. srpna, otevřeno denně 10–18 hod., ve středu 10–21 hod., vstupné 9,50 eura.


Pražským exilem v letech 1934–1938 také vídeňská výstava začíná. Praha se stává po Vídni malířovým
druhým domovem, důležitou roli hraje nejspíš také jeho vřelé přijetí: už v roce 1935 prezident Masaryk mezinárodně uznávanému malíři uděluje československé občanství.

Během čtyř pražských let umělec maluje četné pohledy na Prahu, Karlův most i Hradčany, do kterých otiskuje chvějivou atmosférou i solitérní pocity zavržence. Praha je pro malíře zásadní i proto, že zde potkává svou budoucí ženu – devatenáctiletou studentku práv Oldu Palkovskou, v které spatřuje nejbližší společnici nejen pro vášnivé diskuse.

z výstavy věnované Oskaru Kokoschkovi (Londýnský Tower Bridge)Olda propůjčuje Kokoschkovým alegorickým obrazům smyslnost a erotičnost. Po podepsání mnichovské dohody utíkají společně před nacisty do Londýna. V Londýně začíná malířova další životní etapa, již zpočátku doprovází deprese a tvůrčí krize.

Kokoschka nemá ani penny a domnívá se, že celá jeho tvorba byla v Německu, jehož součástí se Rakousko po takzvaném anšlusu stalo, ztracena či zničena.

Teprve pobyt s Oldou v anglické rybářské vesnici Polperro v roce 1939 nese nové povzbuzení – umělec se vrací k akvarelu. Vystavený cyklus šesti pohledů na rybářskou zátoku volně přivádí umělce k technice kresby barevnými tužkami.

z výstavy věnované Oskaru Kokoschkovi (Nymfa)Skicáře, do kterých kreslí pastelkami, doprovázejí malíře na cestách dalších třicet let. V rychlých a rytmických tazích je patrná umělcova virtuozita. V roce 1941 si Kokoschka bere Oldu za ženu a o šest let později získává britské občanství.

V 50. a 60. letech podniká s Oldou desítky cest po evropských velkoměstech. Dynamiku měst zachycuje
postupně na velká plátna, jež charakterizuje výrazná barevnost a pastózní způsob malby. Městským scenériím, které působí jako živé, pulzující organismy, i alpským krajinám je věnovaný jeden sál expozice.

z výstavy věnované Oskaru Kokoschkovi (V zahradě)Kokoschka si oblíbil Londýn, a tak tu jsou vedle sebe hned tři obrazy britské metropole. Na výstavě nechybí ani řada autoportrétů, které vystihují Kokoschku jako radikálního člověka, který otevřeně kritizoval Hitlera či Mussoliniho, mnichovskou dohodu, bombardování španělské Guerniky i okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968.

Současně však tyto autoportréty nesou v sobě jakousi lehkou nadsázku a smysl pro sebeironii. Ta také nejspíš pomohla malíři zvládat těžké životní situace a neztrácet naději.




Nejčtenější

RECENZE: Věčně tvá nevěrná následuje normu, že co český film, to ostuda

Z filmu Věčně tvá nevěrná

Novinka kin s názvem Věčně tvá nevěrná dokonale naplňuje zvyklost, že tuzemské romantické komedie jsou špatné, dojemně...

RECENZE: Krimi selhává. Inspektor Max od kolotočů pouze připomíná jiné

Ze seriálu Inspektor Max

Zločin v operetce. Tak se po několika dílech jeví koprodukční seriál Inspektor Max, který po slovenské lednové premiéře...



Nejde o cenzuru, líčí šéf rady, proč odmítli film o střetu s muslimy

Ceny Filmové nadace převzali (zleva) Radek Bajgar, Lucia Klein Svoboda, Lucie...

Přemysl Martínek z Rady Státního fondu kinematografie, kde Lucia Klein Svoboda neuspěla s žádostí o podporu svého filmu...

A ještě jedna věc. Columbo, křestním jménem poručík, slaví padesátku

Peter Falk v seriálu Columbo

Seriál sice začal až v roce 1971, nicméně před padesáti lety, 20. února 1968 v pilotní epizodě Vražda na předpis, se...

KVÍZ: Rozmarné léto, Vesnička... Jak znáte dílo režiséra Jiřího Menzela?

A ještě jednou Rozmarné léto objektivem Josefa Janouška

Jiří Menzel má na svém kontě Oscara, Zlatého medvěda i Českého lva za dlouholetý přínos českému filmu. Hlášky z jeho...

Další z rubriky

GLOSA: Fluidní identita subjektů? Na to se jistě budou stát fronty

Kateřina Olivová, finalistka Ceny Jindřicha Chalupeckého 2018

Cena Jindřicha Chalupeckého dává prostor mladým umělcům, ukazuje směr současné tvorby a samozřejmě trochu provokuje....

Kamil Lhoták chtěl ženy s vadami. Důvodů, proč jej obdivovat, je spousta

Záběr z vernisáže výstavy Kamil Lhoták: Retrospektiva

Největší retrospektiva olejomaleb Kamila Lhotáka se právě otevírá v pražském Obecním domě.

OBRAZEM: Praha nepostavená. U Národního divadla mohla stát výšková budova

Osa Pařížské (dříve Mikulášské) třídy a Čechova mostu dnes končí letenským...

Obří socha Libuše na Vyšehradě, výšková budova parlamentu v sousedství Národního divadla či silniční nájezd na úpatí...

Najdete na iDNES.cz