Svět podle Prota je víc než fajn

Někdy - a děje se to stále méně často - se i v našich kinech objeví film, který je fajn. „Fajn film“ není jen označení kvality, je to celý komplex vlastností, které film musí mít, aby ten pocit vyvolal. Nesmí být příliš okázalý ani nesmí vyvolat velké emoce - na fajn filmech se nesmějete, ale usmíváte; nepláčete, ale občas si utřete oči. Přesto musí být kvalitní, přiměřeně inteligentní (ale ne zas moc!), dobře natočený a v ideálním případě by ještě měl obsahovat vaše oblíbené herce. A nesmí být fronta u pokladny.

Svět podle Prota - foto 7 - Fotografie z filmu Svět podle Prota. | foto: SPI

Nejsem si sice jist, zda šéfové studia Universal byli nadšeni, že jim režisér Ian Softley s Kevinem Spaceym a Jeffem Bridgesem natočil za padesát milionů dolarů fajn film, ale já byl vskutku spokojen.

Příběh vám ze začátku připadá trošku obehraný: psychiatr Mark Powell (Bridges) začíná mít pocit, že jeho pacient (Spacey) možná není tak úplně blázen, ač o sobě tvrdí, že se jmenuje Prot, pochází z planety K-PAX a cestuje vesmírem na vlnách světla. Jenže rafinovaný styl, kterým tuhle jednoduchou historku Softley vypráví, už tak standardní není. Daří se mu totiž vést film po mnoha kolejích - a rovina té mí

Servisní článek najdete ZDE.

rně moralistní sci-fi, jejíž hlavní hrdina navštívil náš svět a ironicky glosuje jeho fungování coby americký Zelený Raoul, je možná tou nejméně důležitou. Záhadný Prot totiž za svými černými brýlemi skrývá mnoho tváří - a doktor Powell si až do konce nebude jistý, která (a jestli vůbec nějaká!) z nich je ta pravá.

Svět podle Prota Německo / USA, 2001
režie	Iain Softley
námět	Gene Brewer
scénář	Charles Leavitt
kamera	John Mathieson
hrají	Kevin Spacey Jeff Bridges Mary McCormacková a další
hudba	Sheryl Crow  Elton John Ed Shearmur
původní název	K - PAX
délka	120 minut
žánr	drama
Svět podle Prota - premiéry
kina	25. července 2002

Je to tvář chudáka, který prožil nesmírnou tragédii a skryl se do role odtažitého mimozemšťana? Tvář vykupitele zoufalých, která může znamenat úlevu i pro lékaře, stíhaného výčitkami po smrti svého syna? A podobně jako doktor Powell i vy budete na pochybách: Co se to tu vlastně děje? Dívám se na Starmana, nebo na Mlčení jehňátek? Je to zvláštní a vlastně jen mírné napětí, ale stačí, aby příběh fungoval a aby dialogy, často založené hlavně na kousavých komentářích Prota k systému fungování lidské společnosti, získaly zvláštní dramatický a někdy i tragický podtext.

Tak subtilní příběh stojí i padá s hereckými výkony a obsazením Bridgese se Spaceym se režisérovi podařil největší kousek. Po letech Bridges konečně podává nadprůměrný výkon, okořeněný i něžnými a takřka neviditelnými narážkami na jeho nejslavnější filmovou roli, zamilovaného mimozemšťana ve filmu Starman. A o Spaceym darmo mluvit, všechna slova chvály už byla vyřčena.

Připočteme-li scénu v planetáriu, která vás svou vizuální sílou přimrazí k sedačkám, celou pečlivě propracovanou obrazovou složku filmu založenou na hře se světlem a barvami, nevtíravě krásnou hudbu Eda Shearmura a ten zvláštní dojem, že se někdo v Hollywoodu pokusil filmem něco - ač jednoduchého - říci, nezbývá než přiznat, že Svět podle Prota je víc než jen fajn film. Je vlastně dost fajn.