Přehlídka včera vyprovodila z Průmyslového paláce posledního návštěvníka. Od čtvrtka do soboty jich přišlo sedmnáct tisíc, což prozatím nasvědčuje rekordu v její osmileté historii. Záleží ovšem na neděli, kdy byly výstavní haly o poznání prázdnější.
„Je tu více lidí a více nakupují,“ odhadoval letošní účast nakladatel Jan Vašut, kterému šly nejvíce na odbyt turistické průvodce. A dodává, že veletrh je pro něj také jedinečná příležitost, jak zjistit, co si o jeho knihách myslí návštěvníci veletrhu.
Ti jsou zhusta vábeni slevami či dárky, mnoho nových knih je směrováno právě k téhle květnové akci a někteří nakladatelé už vyrukovali i s propagací ještě nevydaných titulů: Argo nabízelo zelený čaj z jižní Číny k chystané ilustrované publikaci Příběh čaje, Euromedia Group už přijímala objednávky na výpravnou fotografickou knihu Zvíře, která má vyjít na podzim.
„Začíná se z toho stávat trh. Nevím, jestli je to to pravé, když sem lidi chodí hlavně proto, aby si tady koupili knížky o dvacet třicet procent levněji,“ míní majitel pěti pražských knižních domů VD Konsorcium Jiří Jirásek - v době konání veletrhu prý vždy ve všech jeho prodejnách klesnou tržby. „Ale na druhou stranu buďme rádi, že si lidi knížky vůbec kupují.“ Příklon veletrhu ve VELE trh vnímá i řada dalších nakladatelů.
Ne všichni přitom nachystali cenové vábničky - třeba nakladatel Joachim Dvořák zlevnil jen revui Labyrint: „Myslím, že mé knížky mají svou cenu - jinak bych si připadal jako na jarmarku.“ Když už atrakce, tak spisovatelské - tvrdí. A na autogramiádu jeho autorky Lenky Reinerové přišlo sto lidí.
Dvořák také lituje, že se tu letos neukázala žádná světoznámá literární celebrita. Uvítal by i víc literárních pořadů přímo ve výstavním areálu - jako na veletrhu v Lipsku, kde je člověk nenadále a „skoro proti své vůli“ neustále vtahován do debat nebo na autorská čtení. „Návštěvníky by to třeba motivovalo, aby tady zůstali déle než hodinu, za kterou to stačí celé obejít. Aby se zastavili, poslouchali a kromě té knížky v tašce odcházeli se zážitkem.“
Na podobné akce však podle ředitelky veletrhu Dany Kalinové není pražský Průmyslový palác uzpůsoben: „Zkoušeli jsme to v prvních ročnících, ale v té změti nebylo slyšet ani slovo - nakladatelé překřikovali autory a naopak.“ Dalším, pravděpodobně neodstranitelným problémem Průmyslového paláce je špatná klimatizace, která rok co rok udolává všechny bez ohledu na to, jestli stojí před nebo za pultem. „Museli by zbourat celou levou halu a postavit ji znovu,“ navrhuje radikálně Joachim Dvořák.
„Pro mě je veletrh pozitivní - najdu tady věci, které se jinak shánějí jen obtížně,“ říká knihkupec Jiří Padevět, který na veletrh dorazil jako řadový návštěvník, a ukazuje několik svazků v angličtině, které vydala americká univerzitní nakladatelství. „Jedna knížka za padesát korun: No nekupte to!“ A nadšeně vypráví i o filmech, které viděl v rámci veletržní přehlídky Svět knihy ve filmu v kině Evald. „Na projekcích bylo plno a program nabízel i snímky, které se nedávaly deset let. Takové věci jsou potřeba!“
Potřeba evidentně byly i jiné, notně prozaičtější věci: mezi nejvýraznějšími změnami k lepšímu drtivá většina oslovených jmenovala kvalitu občerstvovacích zařízení a - do loňska placených - záchodků.
Ceny udělené na Světu knihy 2002 |
Svět knihy na pražském Výstavišti. |
Poslední přípravy na veletrh Svět knihy na pražském Výstavišti. |
Poslední přípravy na veletrh Svět knihy na pražském Výstavišti. |
Poslední přípravy na veletrh Svět knihy na pražském Výstavišti. |
Poslední přípravy na veletrh Svět knihy na pražském Výstavišti. |