Na úplném počátku, kdy fotograf zachytil na papíře negativ zvaný kalotyp a pomocí ledkového papíru jej přeměnil na pozitiv, stála hlavně portrétní tvorba, v níž vynikli především Skotové Robert Adamson a John Fergus nebo například Švéd Guillaume Berggren. Jejich snímky i dnes překvapují uvolněností a minimální stylizací, která byla typická zejména pro počátek našeho století.
Již v padesátých a šedesátých letech 19. století vyráželi fotografové do dalekých končin objevovat jiný svět. V té době tedy zaznamenala rozmach cestopisná fotografie, která se významně uplatňuje dodnes. Jinak se také rozvinula technická stránky fotografie, kdy se začaly používat koloidové desky citlivé na světlo, které se pak lily na sklo, takže skleněné negativy odpovídaly velikosti výsledného obrázku.
V závěru 19. století se mnoho fotografů inspirovalo malířstvím prerafaelitů, symbolistů a impresionistů. Snímky ladily do temných odstínů, které mnohdy evokují až mystickou náladu. Vznikl tak styl zvaný piktorialismus, který rychle přišel do módy. Centrum piktorialsmu se stal slavný londýnský salón fotografie. V té době vynikli umělci jako například Herbert Yowall Summons nebo Alvin Lagdon Coburn.
Období po první světové válce přineslo odpor proti piktorialismu a zrodil se směr zvaný Nová věčnost. Do centra pozornosti fotografů se dostal městský život, stroje, novými náměty se stal sport a architektura. Jedním z vedoucích fotogravů byl Albert Regner - Patzsch, jehož kniha snímků Svět je krásný by se dala považovat za klasickou ukázku Nové věčnosti.
Surrealismus třicátých let neminula ani fotografii. V Paříži si založil studio Američan Man Ray, kde se setkávali umělci ze všech branží, kteří se v surrelismu shlédli. Man Ray spolupracoval s mladými autory jako byli Brit Bill Brandt a Američanka Berenice Abbottová. Abbottová pak společně s Rayem objevili dílo stárnoucího Eugéna Atgeta, který je k surrealismu v podstatě přivedl.
Počátky Amerického modernismu se datují ještě do první světové války. Fotograf Paul Strnad při práci vycházel z evropského moderního umění a zaměřil se na snímání abstraktních vzorů, kdy používal ostře kreslící čočky, jimiž vytvářel bohatě tónované obrazy. Jeho postup pak následovali například Edward Weston či Imogen Cunninghamová.
