Dogoni

Dogoni | foto: archiv

Svět Dogonů aneb Trojí hold primitivismu

Primitivní umění se už dávno zabydlelo v západních galeriích a sbírkách, ale setkání s díly afrických, australských či jihoamerických tvůrců dodnes v divákovi vyvolává pocit jakési překvapující nepatřičnosti.

Sochy nebo malby "primitivů" jsou sice tvarově i barevně velmi prosté, a tedy snadno srozumitelné, ale jejich výrazová intenzita se dá srovnat s nejlepšími díly moderního umění. Plzeňská výstava Svět Dogonů, s podtitulem "Mýty ve světle africké sbírky Rainera Kreissla", to plně potvrzuje.

Expozice zahrnuje sto čtyřicet exponátů z kolekce česko-německého sběratele Kreissla (1924–2005), kterou nyní spravuje Národní galerie v Praze: jde převážně o lidské a zvířecí sošky, jež doplňuje několik masek; základním materiálem je dřevo, některé práce jsou vyrobeny z mosazi, železa nebo hlíny.

Kmen Dogonů, čítající kolem tří set tisíc jedinců a obývající jihovýchod africké republiky Mali, má sice historii dlouhou sedm či osm století, ale nikdy – podobně jako žádný z primitivních kmenů – nerozlišoval mezi řemeslnou výrobou a uměleckým dílem, stejně jako nevedl hranici mezi posvátným a profánním. Jejich svět má vlastní mytologii, a ta platí jak ve čtrnáctém, tak v jedenadvacátém století.

Právě sadu mýtů, podle nichž je například každý člověk oboupohlavní, živí se stýkají s dušemi zemřelých a okamžik vzniku světa má vliv na veškeré dění v přítomnosti, Dogoni ilustrují svými pracemi. Proto jsou mezi exponáty tak často přítomné sošky "jednoho z prvních lidských párů", figurky předků nebo jejich vyobrazení na různých obřadních i užitných předmětech. A podobně jako se nemění mytologie, neprocházel po staletí výraznými proměnami ani rukopis dogonských umělců.

Barevně jsou vystavené práce většinou monotónní, světle či temněji hnědé; díla jsou mnohem zajímavější tvarově: figurální sošky jsou protáhlé, útlých končetin, s úzkou oválnou hlavou. Některé postavy mají tři i čtyři tváře, jiné ostře lomené končetiny.

Nelze si při prohlížení těchto děl nevzpomenout na Pabla Picassa a jeho okouzlení právě africkým uměním, které jej pohnulo směrem ke kubismu. Podobně oválné ženské tváře na plátnech Amedea Modiglianiho nebo vytáhlé, "špejlovité" postavy Alberta Giacomettiho ukazují, kde mohlo být jedno ze zřídel, z něhož moderní umění bralo inspiraci ke svým výrazovým objevům.

Přehlídka tak má pro diváka trojí hodnotu. Symbolickou, protože v různých zpodobeních představuje mýtus a víru jednoho kmene. Uměleckou, neboť z pozic Dogonů (a samozřejmě dalších "primitivů") lze jinýma očima nahlížet proměny evropského umění počátku 20. století. A konečně estetickou – vždyť všechny ty vystavené sošky, masky a další předměty jsou ve své jednoduchosti přirozeně krásné.

SKUPINA AUTORŮ - Svět Dogonů
Západočeské muzeum, Kopeckého sady 2, Plzeň, kurátor Josef Kandert. Výstava potrvá do 2. září,plné vstupné je 20, snížené 10 korun, www.zcm.cz.
Hodnocení MF DNES: 90%