"Zpívala jsem pro manželský pár, který si už neměl co říci, hodně se hádal, každý pracoval jinde, někdy spolu komunikovali jen pomocí vzkazů na papíře a zdálo se, že ani jeden z nich nemá chuť ke společnému životu," vzpomíná sopranistka Henriikka Gröndahlová.
"Po pouhých dvou slokách mé árie začala žena plakat a vrhla se do náruče svému manželovi, který sám vypadal velmi dojatý," říká pěvkyně sama s dojetím.
Domácí koncertyTyto "domácí koncerty", které se konaly do konce března, měly zcela soukromý charakter a byly zdarma. Folkoperan proto nechtěla, aby se některých těchto představení, jež trvají 30 minut, zúčastnili novináři. Dvě sopranistky, jedna mezzosopranistka a jeden barytonista, účastnící se iniciativy Operahjälpen, spolupracovali s Joshuou Sofaerem na výběru nabízených árií: šlo o klasické italské a německé opery z 18. a 19. století, které jistým způsobem pronikají do duše posluchače, vysvětluje Sofaer. Umělci připravili navíc psychologické aspekty představení, způsob, jak se umělci mají chovat, jak naslouchat lidem, klást některé otázky či vyhnout se jiným. "Dáváme lidem možnost vyjadřovat slovy jejich city, což otevírá nový prostor v jejich vědomí," uvádí sopranistka Henriikka Gröndahlová. Pak nadchází čas pro první árii. |
Árie Donde lieta usci z opery Bohéma Giacoma Pucciniho, kterou si manželé vybrali, hovoří o rozloučení. Pěvkyně jim však vysvětlila: "Nejde o vás, vy si neříkáte addio, ale možná za sebou chcete bez lítostivých vzpomínek zanechat minulost." Tento projekt však není žádná muzikoterapie, prohlašuje jeho myšlenkový otec, britský umělec Joshua Sofaer.
"Rozhodně nenabízíme nějakou terapii. Nabízíme pouze operu," zdůrazňuje. Je přesvědčen, že umění obecně má moc změnit lidský život a nabídnout lidem možnost pohlížet na skutečnost z jiného úhlu nebo se jinak chovat.
Tato umělecká iniciativa pojmenovaná Operahjälpen (SOS opera) byla součástí programu Opera Showroom, který pod uměleckým vedením Melliky Melouani Melaniové sledoval cíl rozšířit operu mimo divadlo a koncertní sály a změnit názory lidí na toto umění, jež je často považováno za elitářské.
"Myslím, že tu je obrovský kontrast: nejprve jsme obyčejní lidé hovořící normálním hlasem. Pak náhle přichází hudba a posluchači se ocitají před pěvcem, který svým hlasem naplní místnost i jejich srdce, které se již otevřelo," dodává.
Joshua Sofaer soudí, že "tóny změní atmosféru v domácnosti, kde pěvec účinkoval". Sopranistka potvrzuje, že žádaného účinku bylo dosaženo. "Dojem z hlasu, hudby a příběhu obsaženého v árii je obrovský, zejména proto, že pěvec, který uzpůsobí sílu svého hlasu, se na lidi obrací přímo a v soukromí," vysvětluje.
"Je to jakýsi osobní dárek, těsný kontakt s posluchačem," soudí pěvkyně z Folkoperan, avantgardní populární scény ve srovnání s Královskou operou Kungsoperan, jež je garantem klasické tradice.
Nemůžete se však považovat za krále a pozvat si operního pěvce do svého budoáru podle libosti: "Nemáte-li žádné problémy, pak jste to vy, kdo přichází na představení," zdůrazňuje generální ředitelka Folkoperan Pia Kronqvistová.
