Dvořákovy Svatební košile, které v úterý přednesl v pražském Obecním domě Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, si jdou vlastní cestou, spíše paralelní než splývající s literární předlohou.
Dvořák nebyl typem pro navození hrůzostrašných momentů, zato exceluje ve vypjaté lyrice a ve vyjádření očistné katarze. Jeho hororová vize je nakonec uklidňující a přátelská.
Dirigent Petr Altrichter přesto vytěžil z partitury Svatebních košil i dostatek dramatických momentů, aby celek vzrušeně dýchal a šel kupředu jako napínavý příběh.
A co víc, na rozdíl od nedávných pražských provedení Dvořákových oratorií Stabat mater a Requiem se podařilo dát dohromady patřičně vyrovnaný tým sólistů.
Barytonista Ivan Kusnjer byl nezaujatě věcným vypravěčem, tenorista Miroslav Dvorský ohnivě vemlouvavým přízrakem, jenž jako by přilétl z italských dálav.
V jeho moci se ocitla dívka v podání sopranistky Yvetty Tannenbergové, jež byla křehká a jemná, ale i dostatečně průrazná, aby měkce překonala orchestr.
Korunou večera, jenž se zařadil po bok pražskojarního provedení Svaté Ludmily, byl výkon Pražského filharmonického sboru.
