Dílo Zemánkové se rozvíjelo zhruba od konce padesátých let, a to svébytnými cestami. Jako drtivá většina tvůrců art brut ani ona neprošla žádným akademickým školením, pramen jejího výtvarného génia vytryskl spontánně.
Anna Zemánková - Bez názvu (1967)
Art brut, naivní malíři a řezbáři
„Odkud to beru?“ klade si otázku ve strhujícím rozhovoru, který je v knize zařazen. „Také mám velký otazník nad tím.“ Její kreace mají iracionální kořeny. Jde o práce převážně abstraktní, fantaskní či snové vize výrazné barevnosti a silně dekorativní povahy. A je příznačné, že autorka v interview sotva hledá slova, kterými by formulovala či jen přiblížila, co pro ni její dílo znamená: „Bývala jsem taková výbojná... Teď jsem taková mírná, vyrovnaná, klidná.“
Konečný shromáždil do knihy práce dvacítky autorů ze své rozsáhlé sbírky, a to nejen umělců art brut, ale i naivních malířů či lidových řezbářů. Bez výjimky jde o autory československého původu, kteří tvořili v průběhu 20. století – Cecilie Marková, Eva Droppová či Václav Žák. Jejich renomé ovšem slávy Anny Zemánkové zdaleka nedosáhlo.
Publikaci uvozují dva nepříliš dlouhé texty. V tom prvním Katarína Čierná ze Slovenské národní galerie v Bratislavě přibližuje ve zkratkovitém kontextu fenomén art brut a dějiny jeho reflexe. V druhém příspěvku se sběratel Konečný vyznává ze svého nadšení pro výtvarnou periferii, umělecké outsidery a po svém interpretuje a obdivuje autentický rozměr jejich práce.
Cecilie Marková - Bez názvu (1973)
Ve srovnání s nedávno publikovanou monografií Aleny Nádvorníkové Art brut v českých zemích (Arbor Vitae, 2008) sice tyto texty neříkají vůbec nic nového, ale o to snad jejich pisatelům nešlo. Smyslem této knížky je připomenout výjimečnost a platnost díla Anny Zemánkové – a přilákat diváky na stejnojmennou výstavu, která v Příkazech u Olomouce trvá do konce září.
Umělci čistého srdce II. - Pocta Anně Zemánkové
Národní památkový ústav, Olomouc 2008. 128 stran, prodejní cena neuvedena.
Hodnocení MF DNES: 70 %
