"Věci přestaly být výrazně černobílé, radikalismus v ryzí formě ubývá. Život se jeví reálnější, drsnější. To zároveň vyvolává touhu hledat radostnější věci. Myslím, že deska odpovídá našemu věku a díky tomu je barevnější, vytříbenější," dodává zpěvák, jemuž sekunduje kytarista Hynek Toman.
Jak se změnila kapela po odchodu kytaristy a skladatele Yardy Helešice?
Toman: Dříve jsme byli s Yardou tři, nyní jsme udělali ze Support Lesbiens pětičlennou kapelu. Každý muzikant mohl přinést své skladby a nahrávat svůj part. Na rozdíl od předchozího alba Tune Da Radio jsme nahrávali devadesát procent materiálu živě. Proto se nová deska liší i náladou. Chtěli jsme, aby byla špinavější.
Nebo spíš zemitější?
Toman:Každý to nazývá jinak. Třeba Zbyňkovi Knoblochovi z firmy Sony Music přijde dospělejší.
Michal: Vrátili jsme se k něčemu, co jsme dělali od začátku. Museli jsme si znovu ověřit, že jsme Support Lesbiens a že dokážeme tvořit pecky v jakémkoli složení. Protože jako Support Lesbiens dokážeme dát tu partu dohromady.
Přesto se fandové budou asi ptát: Dokázali se Supporti obhájit po odchodu Yardy Helešice? Cítili jste ten tlak?
Toman: Nás to spíš nakopávalo k tomu, abychom desku udělali co nejlíp a potvrdili pozici, kterou jsme si vybudovali ve třech. Po odchodu Yardy Helešice se na nás snesla snůška nesmyslů. On byl prý hlavní skladatel, producent, bez kterého budeme v pytli. Mluvili tak i lidé, od kterých bych to nečekal. Nás to svým způsobem urazilo. Yarda nebyl zakládajícím členem kapely, kterou kromě něho prošla řada lidí. Samozřejmě jsme cítili očekávání i zvědavost, jaká bude nová deska. Ale my jsme si řekli, že na to budeme kašlat. Udělali jsme album, které se nám líbí. A teď je to na lidech.
Kryštofe, jsou texty, které si píšete a jež zpíváte, jakési deníky?
Michal: Svým způsobem ano. Vždycky jsou o tom, co zažívám. Reflektují i dobu, ve které jsem je psal. Třeba hned v první písničce se odráží moje radost z toho, že se mi narodil syn. Na druhou stranu jsem nespokojený s tím, v čem žiju.
Co je na prvním místě v žebříčku vaší nespokojenosti?
Michal: Vezmu to politickou garniturou od nevyšších špiček. Prezident a premiér jsou lidi, kteří na svá místa nepatří a dokážou mě zklamat. Já s prezidentovými názory často souhlasím, ale je mnoho věcí, které udělal a přes které se nedokážu přenést. Myslím, že by měl v klidu odejít a říkat svá moudra z pozice, která není takhle rozhodující.
A co premiér?
Michal: Premiér je mladý, nepokorný člověk, který nemá žádné skrupule ani hodnoty. Má pod sebou lidi, kteří byli vysokými kádry za minulého režimu, a za své kamarády prohlašuje Františky Janečky. Pro mě to je nepřijatelná záležitost. Ale je to jen vrchol ledovce. Společnost se před patnácti lety papírově změnila na jakýsi demokratický systém. Ale ten komunismus, to nejhnusnější zřejmě v mnoha lidech zůstalo a oni to naprosto bez skrupulí dávají na odiv. Původní struktury nadále žijí svým životem. Cítím, že neochota pokračovat v demokratizaci vnitřních systémů státu je obrovská.
Máte-li takovéhle pocity, co můžete dělat jako muzikanti?
Michal: Asi o tom takhle mluvit. My nechceme být politická kapela. To jsou názory nás, jednotlivých lidí, to není věc Support Lesbiens.
