RECENZE: Sunflower Caravan natočili ukázkové prázdninové album

Pryč jsou doby, kdy si pražské trio Sunflower Caravan vystačilo bez zpěvu. I tak jsou ale jeho písničky pořád postavené hlavně na aranžích, proplétajících se linkách jednotlivých nástrojů a atmosféře.

Vezměte si tohle album na dovolenou. Pražské trio Sunflower Caravan natočilo letní desku Corners, v níž se zrcadlí euforie z pohledu na prosluněnou krajinu nebo na slunce zvolna klesající do mořské hladiny. Ale také smutek, když léto končí a pozvolna se přelévá v podzim.

Tohle všechno kapela nabízí v sedmnácti písních na bezmála hodinové ploše. Zdá se to možná trochu velká porce, ale nezapomínejme, že o prázdninách plyne čas trochu jiným tempem a věnujete-li albu dostatek času a trpělivosti, zjistíte, že má svou dramaturgii a dává smysl především jako celek.

Proluka mezi ním a předchozí A Little Bit More čítá jedenáct let a bylo by samozřejmě trapné po takové době přijít s nějakým nedodělkem. Corners je ovšem výsledkem důsledné práce se zvuky a melodiemi. Stylově jsou to stále Sunflower Caravan, zahledění do květinového power popu 60. a 70. let s trochou omamné psychedelie.

Doby, kdy byli striktně instrumentálním tělesem, jsou už pryč, nicméně zpěv v jejich projevu není dominantním prvkem. Frontman Andy Čermák sice jako vokalista vyzrál, nicméně to podstatné se odehrává v hudbě. Vyklenuté zpěvné refrény jsou logickým vyústěním práce s jednotlivými motivy, nikoliv cílem.

Také proto se Corners neštěpí na několik hitovek a zbytek „jedním uchem tam, druhým ven“ a také nechytne okamžitě. Vyplatí se mu dát čas.

Neznamená to ale, že by kapela nedodala dostatečné množství zpěvných melodií – Kind Of Happy, Angels nebo We Still Talk About It s vyloženě „oasisovskou“ vokální linkou si záhy po seznámení s albem budete prozpěvovat. Ale častěji se budete do alba nořit, koupat se v něm a opájet se jeho nostalgickou náladou a zvláštně prchavým kouzlem.

Corners

70 %

Sunflower Caravan

Písně Sunflower Caravan jsou nadčasové, „staré“ se v nich snoubí s „novým“. Nepůsobí strnule, jsou to živé organismy, což souvisí se zmíněným zlatým obdobím populární hudby, které mají Sunflower Caravan tak rádi a odkazují na ně každým tónem a úderem do bubnu.

Vyčítat jim občasný příklon k patosu nebo snad až příliš okázale košatou stavbu písní je proto zcela bezpředmětné. Přesně takto se populární hudba v těch letech chovala. V tomto ohledu jsou důslední a zcela sví. A že se jim písničky tu a tam rozpíjejí a mají poněkud rozostřené kontury? Zadíváte-li se prudce do slunce, taky se vám před očima udělají mžitky.

A mimochodem, fanoušci americké dvojice Dresden Dolls by měli zbystřit pozornost při poslechu instrumentálního intermezza 1994. Hostuje v něm totiž bubeník Brian Viglione, který se Sunflower Caravan spolupracoval už v roce 2011.