Mayday! Voláním o pomoc, průletem mezi mrakodrapy a ohnivým nárazem, jenž hrdinu vytrhne z děsivého snu, začíná snímek Sully: Zázrak na řece Hudson. Efektně, ač na efektech nestojí. Kapitán Sullenberger zvaný Sully, jenž dokázal poškozené letadlo posadit na hladinu ledové řeky uprostřed New Yorku, je v civilním podání Toma Hankse tatík s prokvetlými vlasy, žádný superman.
A spíš než let sledují tvůrci jeho ponižující dohru: vyšetřování před odbornou komisí. „To nebyla nehoda, nýbrž řízené přistání,“ opakuje muž, který se přes noc proměnil z národního hrdiny v obžalovaného. Pijete? Máte rodinné potíže? Proč jste nepřistál na nejbližším letišti? Víte, co říká počítačová simulace? – Všechny komise světa jsou zjevně na zabití a sklon ke zpochybňování nejen typicky český.
Půdorys vyprávění tvoří dvě výspy samoty obklíčené médii: žena s dcerami doma, muž kvůli sérii výslechů v hotelu. Na rozdíl od stejnojmenné knihy vydané i v češtině se film vrací do hrdinovy minulosti jenom střídmě, od okouzlení z prvního letu v práškovacím letadle po první krizový okamžik ve stíhačce. Vlastně buduje komorně ztišené, přesto napínavé justiční drama.
Teprve postupně se děj vrátí do osudného dne ledna 2009, kdy město svíral mráz a teplota vody v řece se držela těsně nad nulou. Nicméně ani rekonstrukce letu včetně mikropříběhů cestujících neopouští střízlivý tón bez laciného vydírání; i poté, co zčistajasna hejno ptáků poškodí oba motory, ovládá náladu nadlidská sebekontrola zkušenosti, odpovědnosti a profesionality, včetně pokynů letušek či pozemního dispečinku.
Takřka reportážní pojetí snímku Sully: Zázrak na řece Hudson připomene snímek Let číslo 93, možný sled událostí z letadla uneseného teroristy. A současně dává prožitkem jako v přímém přenosu zapomenout na sotva postřehnutelnou trikovou výpomoc i občasné slzotvorné motivy
Riskantní přistávací manévr je nasnímaný výtečně, z různých pohledů: z oken stroje i okolních domů, z vrtulníku i lodi, jež jako první dorazila na pomoc. Rychlý zásah – první pasažéři byli vysvobozeni do čtyř minut, celé osazenstvo letadla se evakuovalo za necelou půlhodinku – se nijak nevylučuje s panikou lidí volících skok do ledové vody; zima z plátna vyloženě dýchá. I povinný hold záchranářům se nese v racionálně profesním duchu. A finále před tribunálem razí faktické argumenty, dokonce humor.
Hanks podobně jako v Kapitánu Phillipsovi, rovněž skutečném případu lodi přepadené somálskými piráty, nese rysy antihrdiny, který jen dělá svou práci. Silného partnera má v kopilotovi Aarona Eckharta. A Eastwood vypráví nejen s přehledem, nýbrž i bez někdejších svých sklonů k patosu. Až na zbytečnou dávku domácích trablů se zrodil čistý zážitek, ba místy požitek.
