S novým programovým schématem, které Česká televize tak dlouho ohlašovala (a vychvalovala), se na obrazovkách objevuje trio pořadů zaměřených na počítače. První, který byl odvysílán, byl o počítačových hrách, tedy tématu, které se na obrazovkách již objevilo před několika lety v podobě britského Bad Influence (Špatný vliv). BI nebyl špatný, ale byl zaměřen především na tzv. konzolové hry, tj. hry, které se hrají pouze na počítačích k hraní určených (Nintendo, Sega, GameBoy). Nepříliš velký ohlas, který BI měl, byl zapříčiněn několika skutečnostmi – byl dabován z angličtiny, nebyl aktuální a jeho moderátoři nebyli zrovna nejpovolanějšími lidmi, kteří by rozuměli tématice. Bohužel to stejné se dá říci i o novém bratříčku BI, který je ale plně český a předvádějí se v něm známé (někdy i kultovní) osobnosti herní scény. Gamepage, jak se výtvor jmenuje, stojí v řadě dalších dvou podobně zaměřených programů – Homepage a Zavináč.
Jelikož sám jsem redaktorem jednoho ze tří časopisů o počítačových hrách, tak moje námitky budou trochu zaujaté, ale snad právě proto budou, alespoň jak doufám, profesionálně pojaté. Idea pořadu o počítačových hrách je sama o sobě geniální. V současné době, kdy si herní časopisy kupuje minimálně 130 000 lidí, se vyplatí pro takto početnou skupinu společnosti vytvořit zvláštní pořad. Bohužel, myšlenka byla jistě bombastická, ale zpracování selhalo. Buď měli tvůrci příliš málo času a byli nuceni GP tvořit takříkajíc “na koleni,” anebo se moderátor a scénárista na herní scéně příliš neorientují. Hráči proto mohou poděkovat svému hernímu Bohu, že se většiny slov ujal šéfredaktor časopisu Score Andrej Anastasov a jeho pobočník Petr Chlumský, který sice svým přístupem vyvolával dojem manéžového komika, ale díky tomu byl alespoň trapně zábavný. V krátké prezentaci byly předvedeny hry Tomb Raider III. a Half Life. Mezi tím se objevovaly chaotické reportáže z různých herních sešlostí, které se sice vyznačovaly profesionálně drženou kamerou, ale naprosto stupidními otázkami, na které se tázané oběti snažily rozumně a sofistikovaně odpovídat (otázka: ”Jak často hraješ tuhle hru?” se spíš hodí na internetové debaty než do profesionálního pořadu). Již úvodní reportáž ze sešlosti hráčů hry Quake by se dala přirovnat k naprosto nezvládnutému blábolu hlavního organizátora, který zmateně vysvětloval, proč se hra dá hrát na tomto počítači lépe než na jiném. Zmateni z toho byli jistě nejen náhodní kolemjdoucí, ale i ti, kteří problém chápali (a v neposlední řadě střihač ve studiu ČT).
Závěrečně popisující odstavec se věnuje osobě hosta. Host je většinou populární perličkou každého zábavného pořadu. Ani Gamepage nebyl ušetřen, a tak na horkou židli zasedl ředitel Expandia Bank. Bylo mu položeno pár otázek a představena hra, kterou hrál po zbytek pořadu pouze z menšími vstupy typu “tak jak se ti hraje?” Budiž řediteli Expandie odpuštěno, že se do takové šaškárny nechal navést, sám se po ukončení pořadu vyjádřil, že nevěděl, do čeho jde, a upřímně se stydí. Čistý čas jeho mluveného slova mohl mít maximálně pět minut a ve studiu musel sedět celou dobu jako pařez. Tudy cesta určitě nevede, snad bude lepší pro příště vymyslet nějaký lepší koncept rozhovoru, nebo celkově zvážit, zda má zvaní lidí z mimoherní scény cenu.
Komu Gamepage doporučit? Zatím se po prvním díle nedá hovořit o stabilizovaném obraze pořadu, ale bohužel zatím není ani pro hráče (na to je příliš rozvláčný a povrchní), ani pro laickou veřejnost (na to je zase příliš zmatený). Nezbývá než doufat, že podoba pořadu vykrystalizuje do něčeho, co osloví obě skupiny. Na takové soudy je ale ještě čas, uvidíme za půl roku…
25. ledna 1999 12:21
