Černá tabule s vystupujícími, napětí vyvolávajícími předměty - otisk krvavé ruky, embryo, rukavice, zahalený pahýl. Nejrůznější emoce a asociace vyvolává obraz Jindřicha Štyrského Trauma zrození, nazvaný podle jeho oblíbené knihy psychoanalytika Otto Ranka.
Dílo považované za jednu ze stěžejních Štyrského prací bylo v Praze poprvé k vidění před deseti lety na výstavě českého surrealismu. Nyní je vystaveno na Štyrského retrospektivě v pražském Domě U Kamenného zvonu.
Obrazy bez návodu
Trauma zrození Štyrský namaloval v roce 1936 - v době, kdy po hospitalizaci v Paříži a následné rekonvalescenci po vážné nemoci nemohl několik měsíců tvořit. Blízkost smrti, vyrovnávání se se sebou samým i určitá rekapitulace se v tomto obrazu jasně odrážejí. Autor používá motivy, které uplatňoval už v jiných dílech (například motiv embrya v kolážích).
Zároveň se vrací i do dětství. Na jedné z jeho dochovaných kreseb z doby, kdy mu bylo deset či jedenáct let, lze nalézt podobné řazení předmětů. Jako by dílo symbolizovalo stav jeho mysli, nebo ještě lépe, shrnovalo mozaiku změti jeho snů, se kterými však uměl pracovat s odstupem. Podobně lze číst v celé Štyrského tvorbě: jako v mnohoznačném románu odrážejícím autorův podvědomý a leckdy i nevědomý vnitřní svět, kde je však vnímání jednotlivých aspektů zcela ponecháno na čtenáři - divákovi.
Klíčem k pochopení zdrojů Štyrského niterné inspirace by snad mohla být jeho kniha Sny, ojedinělý soubor třiatřiceti snových záznamů zachycených jak slovně, tak obrazem, která vznikala během šestnácti let (1925-1940). I ta však až na obsáhlou předmluvu zůstala kvůli autorově předčasné smrti bez konkrétního objasnění.
Cesta k surrealismu
Ač ani současná přehlídka Štyrského děl nemůže sloužit jako manuál stoprocentně ozřejmující jeho tvorbu, jde o poutavou, mnohovrstevnatou ukázku všech jejích složek, pojatou doslova krok za krokem. První etapa patří Štyrského raným kubistickým dílům (Loutkář, Černý Pierot) a pokračují přes obrazové básně vznikající v návaznosti na umělcův vstup do sdružení Devětsil.
Obrazové básně byly vytvořeny pod vlivem evropských avantgardních hnutí a na truc všem snobům. Tento nový směr měl být poezií všedního života, uměním, ke kterému má přístup každý, třeba na volných listech v časopisech nebo na knižních obálkách. Na tuto etapu plynule navázal artificialismus - umělecký směr, který definovali Štyrský s Toyen během pobytu v Paříži v letech 1925-1928 jako ztotožnění malíře a básníka a který Karel Teige popsal jako protějšek poetismu ve výtvarném umění.
Kromě Štyrského pasu či osobních fotografií zaujme na výstavě soubor původních nátisků deseti obálek k Fantomasovi z konce dvacátých let dvacátého století, který pochází z pozůstalosti Toyen. Ač šlo o "nízkou literaturu", v Paříži byla oceňována. Navíc opět zprostředkovávala Štyrskému kontakt s běžným divákem.
Celé jedno období tvorby věnoval Štyrský výhradně kresbám, kolážím a knižním či scénografickým návrhům. Nepřehlédnutelný je na výstavě intimní kabinet Edice 69, kde jsou ukázky autorových erotických koláží k Sexuálnímu nokturnu Vítězslava Nezvala (1931), kresby k básnické sbírce Thyrsos Františka Halase (1932) či fotomontáže k vlastnímu významnému textu Emílie přichází ke mně ve snu (1933), kde se projevuje jeho trvalý námět - vztah ke smrti.
Na pomezí artificialismu a surrealismu jsou pak Štyrského obrazy z let 1931-1932, kdy opět začal hojně malovat. Tehdy například vznikl cyklus Obrazy I-V či malby, ve kterých se navracel k antické mytologii (například Smrt Orfeova). Štyrského konečný příklon k surrealismu, který se mu stal životním osudem, je zachycen v druhém poschodí galerie. Představuje se zde i průřez umělcovou fotografickou tvorbou, kterou sám vystavoval jen velmi příležitostně, kolekce koláží, obrazy z první i druhé výstavy Skupiny surrealistů a především právě kresby ke knize Sny.
Za zmínku v této části výstavy stojí i jediný "hostující" obraz - Magnetová žena z roku 1934 od Toyen, jež těsně souvisí se Štyrského Člověkem sépií ze stejného roku. V závěru expozice nechybějí ani tři poslední autorovy práce z roku 1941 - Maldoror, Ztracený ráj a koláž beze jména.
Jindřich Štyrský (1899-1942)
Dům U Kamenného zvonu, Staroměstské náměstí 13, Praha, autoři Karel Srp a Lenka Bydžovská. Výstava trvá do 9. září, plné vstupné je 120, snížené 60 korun, www.ghmp.cz
Hodnocení MF DNES: 90%
