Českou premiéru veselohry o vlněných punčochách, opékaných pernatcích, tartanových pláštěnkách a humru Thermidoru - jinými slovy Stoppardovo drama Na flámu - uvedou ve středu studenti druhého a třetího ročníku činohry DAMU.
Předlohou k adaptaci byla klasická fraška Johanna Nepomuka Nestroye z 19. století. Příběh se odehrává během jediného dne ve Vídni, kde se v komických situacích proplétají osudy ambiciózního maloměšťáka Zanglera, upovídaného prokuristy Weinberla, sexem posedlého kočího a dalších svérázných postav vrstevnatého děje.
Vtipné zápletky koření Stoppard pro něj typickými hrátky s jazykem, humor těží také z vděčného motivu záměny postav. Nestroyovy původní situace rozehrává Stoppard více do hloubky, přičemž směřuje až k absurdnímu vyznění. Výsledkem je jedinečná směs "kontinentální" situační frašky a "ostrovní" konverzační komedie.
"Moje metoda by se dala přirovnat k pěší turistice s mapou a kompasem, kdy si člověk zvolí azimut orientačního bodu a pak k němu vyrazí vlastní cestou," popsal práci na adaptaci Nestroyovy hry sám Stoppard.
Režijně se hry v pražském DISKu ujal student DAMU Šimon Dominik, pro kterého je Stoppardova hra absolventským počinem.
"V mnoha ohledech je hra typicky stoppardovsky nejednoduchá, milovníci autorových propracovaných konstrukcí si v ní rozhodně přijdou na své, ovšem příběh zůstává přístupným i v okamžiku, kdy zrovna nemáte chuť podnikat výpravu za podtexty a druhými (třetími, čtvrtými…) významy," uvádí Dominik, který drama také přeložil.
Původní Nestroyova hra Einen Jux will er sich machen byla na českých scénách již několikrát inscenována pod názvy Kroutílek si zařádí, Pan společník řádí nebo v úpravě Voskovce a Wericha "…si pořádně zařádit."
Ve světe je známá adaptace zejména amerického dramatika Thorntona Wildera Dohazovačka, ze které se později vznikl muzikál Hello Dolly!.
Stoppardova adaptace byla poprvé uvedena v září 1981 na festivalu ve skotském Edinburghu a hned na to v londýnském Národním divadle.
Tom Stoppard je rodákem ze Zlína. Českou kotlinu však už jako dvouletý se svými rodiči opustil. Před nacistickou okupací rodina unikla do Singapuru, po válce se přesunula do Velké Británie.
Do češtiny bylo dosud přeloženo pouze několik Stoppardových her, z nichž jen dvě se staly pravidelnou součástí repertoáru českých divadelních scén - Rosencrantz a Guildenstern jsou mrtvi a drama Arkádie.
Většina jeho díla se však dosud nachází mimo dohled českého publika. Výraznou část Stoppardovy tvorby totiž tvoří právě adaptace her starších dramatiků.
