Režisér Ivan Vojnár se opírá o mezinárodní obsazení, kterému vévodí česko-slovenské duo Martin Stropnický a Zdena Studenková.
Poprvé v cizině
"Životní styl lidí ve středoevropské metropoli vede ke ztrátě lidskosti a duchovních hodnot," shrnuje Vojnár téma filmu, jejž natočil podle scénáře Slaveny Liptákové, jenž vyhrál slovenskou autorskou soutěž.
Studenková představuje herečku, která vyhasínající kariéru nahradí uváděním televizní talk show. Stropnický coby její muž trpící občasnými psychickými výpadky vede reklamní agenturu, takže je obklopen mladými ochotnými modelkami. Jejich manželství už je dávno mrtvé – ale pak přijde dvojitý průlom.
Manekýnku, se kterou hrdina strávil noc v hotelu, najdou uškrcenou v parku, muž se stane hlavním podezřelým, nic si nepamatuje a sám si klade otázku, jestli by dokázal zabít. Zároveň do rodiny vstoupí po nečekaném telefonátu mladičká, naivně opravdová Makedoňanka,
která zase převrátí život nynější moderátorky. Stárnoucí herečka totiž vidí v cizince své vlastní rysy předtím, než rezignovala, a začne pod dívčiným vlivem měnit sebe i svůj pořad.
Souběžně s hlavním manželským párem sleduje film osudy odlišného dua, ošetřovatelky a výtvarníka, jejichž vztah je naopak nabit velkými slovy a gesty. Do herecké sestavy patří ještě Vladimír Dlouhý, Táňa Pauhofová, Ľubomír Paulovič, Jaromír Nosek, Anna Polívková
či dvacetiletá makedonská studentka novinařiny Marija Dimiškova, pro niž jsou Ženy mého muže první zkušeností nejen po herecké stránce. Kvůli natáčení totiž poprvé vyjela za hranice své rodné země.
Divácké lákadlo však zosobňuje hlavně dvojice herců Stropnický – Studenková, o nichž režisér tvrdí, že "shodně vyzařují přesnou, lehce obnošenou eleganci". Nejen pro ně znamenalo natáčení nezvyklý druh práce – režisér od všech představitelů žádal, aby "nehráli", nepřeháněli svůj projev.
Vojnár totiž zastává názor, že na rozdíl od divadla potřebuje film naopak jakési "nehraní", tedy vyjadřovací prostředky omezené pouze na výrazy tváře.
Natáčení navíc komplikovala skutečnost, že se odehrávalo ve třech etapách, takže vzhled herců se proměňoval podle jiných rolí, které mezitím dostávali, a herečky zase měly děti. "Na výsledný tvar filmu to sice nemá vliv, ale přesto bych práci na pokračování nechtěl už nikdy zažít," prohlásil před časem režisér.
Nicméně si ji zopakoval znovu, ač v jiném žánru. V současné době Vojnár dokončuje celovečerní dokument pro kina Cinematerapie, kterému přezdívá "reality show naruby".
Na inzerát našel lidi, kteří chtějí vyprávět svůj příběh, a sledoval je s kamerou tři čtvrtě roku; natočený materiál nyní dává dohromady ve střižně.
Film z produkce ČT zkoumá na dvanácti aktérech hranici, kde jsou lidé ještě ochotni mluvit před kamerou o svém soukromí a dát se napospas době chtivé senzací.
