Proto distributor uspořádal ještě před českou premiérou jednu projekci pro domácí filmaře. Otázka pro ně byla nasnadě: kde udělal váš kolega Terrence Malick chybu a v čem je naopak nedostižný?
Jan Svěrák: Strom života je zkrátka a dobře lyrický film. A jako takový má jednu velkou nevýhodu: pro zakyslé intelektuály bude až příliš hezký a pro běžné diváky Novy prostě moc lyrický. Ale je to opravdu pěkný film, přemýšlivý a přinese divácký prožitek, přestože příběh je tu až druhořadý.
Radim Špaček: Já jsem žádné chyby nenašel, možná v závěru se mi zdálo symboliky moc, ale jen tak o deset procent a možná proto, že už se mi chtělo čurat. Ovšem já jsem ideální cílová skupina, v poslední době vážně nemusím filmy, kde je vše jasné, přehledné a vysvětlené. Obdivuji, že opačný typ filmu vznikne v Americe, s hvězdami jako Brad Pitt a beze stopy podbízivosti. Strom života mi zážitek nedá zadarmo, pokládá otázky a nechá mi čas, abych si sám odpověděl, nehoní mě. V záblescích paměti mi připomněl mé vlastní dětství a při pohledu na Malickovu práci s dětmi jsem už jen blednul a blednul závistí. Tak čistý film jsem snad neviděl od dob, kdy jsem chodíval do Ponrepa na Tarkovského.