Na někdejšího krále akčních hrdinů Bruce Willise v hlavní roli nového krimithrilleru 16 bloků přišlo v celém Česku za osm týdnů jen sedmnáct tisíc diváků!
Což je pro srovnání dvakrát méně, než za dva týdny nasbíral snímek Rychle a zběsile: Tokijská jízda, ač mu vévodí teprve třiadvacetiletý Lucas Black. Příští hvězda?
Může být, ale nemusí. Mladí dnes nechodí do kin jen na herecká jména, nýbrž také na žánry, třeba na módní horory nebo komiksy. Akci milují, jestliže obsahuje nadsázku – a to je přesně věc, na kterou generace smrtelně vážných tváří a ocelových pohledů čili parta Sylvesterů Stallonů či Kevinů Costnerů nebyla zavedena. Ze zářivé hvězdy se tak může stát padlý hrdina prakticky přes noc.
Jak se dá změřit, kdo je ještě v kurzu a na koho už se nesází? Bez ohledu na různé trofeje, tituly či ankety zůstávají hlavním ukazatelem peníze: jednak výše honorářů, jednak tržby z kin.
Superman? Ani za miliony!
Honoráře se však mění skokem, někdejší milionáři by byli dneska žabaři. V roce 1978 tvořili nejlépe placenou trojici herců Paul Newman, Robert Redford, Steve McQuen. Všichni tehdy žádali kolem tří milionů dolarů za film – a všichni odmítli
čtyři miliony za roli prvního Supermana.
Mimochodem, v letošním snímku Superman se vrací ztvárnil létajícího spasitele takřka neznámý herec Brandon James Routh, který se dosud mihl jen několika seriály – a dostal hned milion dolarů. Slušný začátek, pokud přijde pokračování.
Právě herci „jediné role“ od Supermana po Jamese Bonda se často zapřisáhnou, že už se svým hrdinou skončili, ale když se jim bez něj nedaří, vezmou ho rádi znovu na milost. I zásadový sir Sean Connery se nechal zlákat pro poslední návrat k již zavrženému Jamesi Bondovi ve snímku s ironickým názvem Nikdy neříkej nikdy: za pět milionů dolarů.
Tenkrát se psal rok 1983. Osm let poté už si řekla Barbra Streisandová za Pána přílivu o šest milionů a Sharon Stoneová za film Někdo se dívá o sedm milionů dolarů. V roce 1993 měl Arnold Schwarzenegger patnáct milionů plus patnáct procent z tržeb za Posledního akčního hrdinu, a odtud už byl jen krůček k dvacetimilionovým honorářům. Zdály se konečnou hranicí.
Jenže dvacet milionů, jež bral Stallone za své vrcholné slávy, už má Brad Pitt také; hercům jako Jim Carrey nebo Tom Cruise se platí i pětadvacet milionů a k tomu podíly ze zisku, takže občas se celkový příjem herce z jediného filmu blíží nákladům snímku.
Jenže to se týká jen skutečně aktuálních velehvězd; v televizi či u nezávislých produkcí, kam se uchylují bývalí velikáni, se takhle královsky neplatí. Druhé vodítko, kterému se říká Quigleyův žebříček, je možná ještě přesnější. Ukazuje totiž každý rok bez ohledu na vývoj honorářů, který herec kinům nejvíce vydělal, z čehož se dá dobře vyčíst i „výdrž“ té které hvězdy napříč časem.
Když kraloval John Wayne
Nejdéle si pozici miláčka diváků uhlídal westernový král John Wayne. V první desítce se vyskytl celkem pětadvacetkrát, od roku 1949 až do roku 1974, „vynechal“ pouze jediný ročník.
Druhý je s jedenadvaceti „zářezy“ Clint Eastwood, jenž však naposled bodoval před třinácti lety, a o třetí místo se s Garym Cooperem dělí Tom Cruise, jinak absolutní historický vítěz sedmi ročníků.
Právě u Cruise už se dá mluvit o postavení stálice. Ostatní zažili spíše jen hvězdné okamžiky. „Sly“ Stallone vedl žebříček jedinkrát, v roce 1977, do toptenu se naposledy vklínil roku 1993. Po Rockym 3 řekl, že s postavou boxera končí. Po Rockym 4 opakoval: „To je opravdu konec. Rocky už nemůže dělat víc, leda se v místnosti plné zrcadel porvat sám se sebou.“ Teď točí opět Rockyho...
A Bruce Willis? Ten nebyl jedničkou nikdy a v desítce vyvolených se neobjevil od roku 1999. Na druhou stranu takový Burt Reynolds ji vyhrál dokonce pětkrát za sebou – a kdo o něm ví dnes, v jeho sedmdesáti? Přitom roku 1980, kdy průměrný rozpočet filmu činil deset milionů dolarů, z něj dostával polovinu – třeba ve filmu Velký závod měl podle kritiků „pět milionů jen za úsměv a sezení v autě“.
Správná hvězda má však odolnost. Když ji spláchne vlna nových objevů, otřepe se a začne hledat nové místo na slunci. Tak jako Eddie Murphy, jenž se v jedenadvaceti stal jedním z meteorů 80. let. Za první film 48 hodin dostal dvě stě tisíc, za Dalších 48 hodin už deset milionů dolarů – a to prý nechodil do práce dřív než v jednu odpoledne.
Jeho vrcholem zůstal rok 1987, pro nové století se jaksi nekvalifikoval. Ale našel si jinou skulinku v animované říši, od Shreka patří jeho hlas k nejvyhledávanějším.
Kam zmizeli
Jako komik to má Murphy ostatně snazší než třeba silák Steven Seagal, který kdysi proslavil bojové umění aikido – teď se živí videofilmy a soudí se s producenty o peníze. Tvrdí se o něm, že byl ztracený, jakmile měl říci víc než jeden řádek dialogu, navíc médiím naznačoval, že kdysi pracoval pro CIA, čímž budil smích.
Co dělá po ústupu ze slávy? Točí béčkové filmy v Rumunsku, a když ho nikdo nepotřebuje, píše a natáčí vlastní díla, v nichž si též přiděluje hlavní role; teď právě v projektu Prince of Pistols.
Také Kevin Costner a Clint Eastwood řeší odliv rolí tím, že sami produkují či režírují – Eastwoodovi to jde líp. A Sean Connery od propadáku Liga výjimečných už tři roky netočí a čeká – snad na rehabilitaci ve čtvrtém dílu Indiany Jonese. Protože jeho nejslavnější role agenta 007 již nenávratně patří jiným.
