Janu Nedvědovi na koncertech tleskají jen nejvěrnější. Jako ve čtvrtek v Šumperku. Už podle předprodeje bylo zřejmé, že to tamní kulturní událost roku nebude.
V dubnu Jan Nedvěd na koncertě v pražském Lidovém domě sliboval fanouškům společný koncert s bratrem Františkem k jejich šedesátinám. Strahov to sice nebude, ale T-Mobile Arena nebo Sazka Arena by to být mohla, plánoval.
Šedesátiny oslaví v neděli, ale na žádnou velkou oslavu to nevypadá. Alespoň se o ní neví. Stejně by se chystala na poslední chvíli, protože si Jan Nedvěd vydělává na koncertech. Po čtvrtečním Šumperku na něj čekají fanoušci v Hranicích.
Před deseti lety prožil na Strahově megalomanskou oslavu, kterou uspořádal bavič Petr Novotný. Vystupoval s bratrem, gratulovat přišla spousta hostů a sedmdesát tisíc lidí, kterým jako vstupenka posloužilo cédéčko s několika raritními skladbami.
Na šumperský koncert se prodalo dopředu jen málo přes dvě stě lístků, přestože jak později sám Nedvěd prohlásil, ve městě nehrál "asi sto let". Nakonec dorazilo přesně 225 lidí. Rozhodli se, že si večer jaksepatří užijí, i když se v sále s tisícovou kapacitou ztráceli.
Hned po první odehrané skladbě zazněl neskutečně potlesk a výskot, po níž následovala Nedvědova výchovná vsuvka "Nečtěte noviny a nevěřte novinářům", kterou vystřídalo zamyšlení nad partnerskými vztahy.
Pak už Nedvěd s kapelou, ve které hraje jeho synovec Vojta (s vlastním synem Janem nemluví), nasadil své největší hity, které mu v 70. a 80. letech přinesly slávu - Na kameni kámen, Frankie Dlouhán a Ptáčata.
Jako většina jeho dalších slavných hitů nabízejí útěk z reality světa k iluzím, ovlivněný trampováním a zabalený do chytlavých melodií. Před lety Nedvědova romantika naživo bavila davy. Fanoušci ale moc "nebrali" jeho naivní mravoučné promluvy, jež jsou prokletím jeho koncertů dodnes.
"Muzika je opravdu krásná věc, já jsem z ní úplnej blázen, opravdu," hlásal bard v Šumperku před tím, než se řeč stočila na Karla Gotta. "Nebudu se ženit, zůstanu už navždy svobodnej, nejsem Karel Gott," prohlásil mimo jiné Nedvěd.
A tak odezněla celá, zhruba devadesátiminutová folková show. Hit, promluva, hit, zamyšlení. Žádné překvapení se nekonalo. Publikum se dočkalo i postřehů k současné politické situaci (žádný souvislý názor, ale bylo zřejmé, že nemá rád Jiřího Paroubka) a samozřejmě nechyběla láska. Mimo jiné jako reflexe jeho vztahu k Pavlínce, o čtyřicet let mladší přítelkyni.
I přes promluvy mezi písničkami a technicky skromný pódiový projev mají Nedvědovy současné koncerty šmrnc. Fanoušci, z nichž drtivou většinu lze označit slovem skalní, nešetří nadšenými výkřiky, si bez jakéhokoliv donucování patřičně nahlas notují. Za odměnu se na závěr dočkají nekonečných přídavků.
"On je sluníčko. Když jsem ho uviděla, napadlo mě, že je to takový obyčejný chlap, ale s tak vřelou a milou tváří, a s takovou schopností v člověku probudit ty nejvřelejší city, že najednou zjistíte, že se usmíváte spolu s ním. Honza Nedvěd je synonymem lidskosti, člověk, který rozhazuje pomocí svých písniček radost plnými hrstmi," takhle vnímá Nedvěda skalní fanynka vystupující na webu Kulturní echo pod přezdívkou Aligattor.
Publikum v Šumperku bylo nejvěrnější, milující, odpouštějící, schopné zasmát se úplně všemu. Půl na půl muži i ženy, věkový rozptyl od osmnácti do sedmdesáti. Leckteré současné hvězdy mohou závidět. Třicet let kariéry, během níž mnohé jeho jednoduché písničky zlidověly u táboráků, je zkrátka cítit.
Jan Nedvěd během posledních deseti let svůj talent rozmělnil. Nesložil žádný hit, navíc svým osobním životem popřel leccos z toho, o čem celý život zpíval, ať už to byl rozpad rodiny, finanční problémy nebo vztahy s mladičkými dívkami.
Právě zde lze hledat důvod, proč na Nedvědovy koncerty dnes zdaleka nechodí tolik lidí, proč jeho písně tak často neznějí v rádiích a proč je Jan Nedvěd ve svých šedesáti letech už jen mírně exotickou postavou české scény, tak trochu karikaturou sama sebe.
