Stoppard se v Praze zastaví na cestě z New Yorku do Moskvy.
Inscenaci hry, která mimo jiné reflektuje normalizaci v Československu, bude pravidelně zahajovat koncert skupiny The Plastic People Of The Universe.
"V textu figurují Plastici jako významný motiv, proto chci, aby je diváci před začátkem představení slyšeli, věděli, o čem je řeč," vysvětluje režisér Ivan Rajmont.
Podle dramaturgyně Lenky Kolihové-Havlíkové je Stoppard dramatikem analýzy. "Každá postava reprezentuje určité postoje a způsob myšlení," říká.
Od hlavní postavy Jana, jenž bývá vykládán jako možné autorovo alter ego, po profesora Maxe, "posledního bílého slona", čili přesvědčeného marxisty.
Stoppard pro hru nastudoval množství pramenů, v textu cituje přímo z polemik Milana Kundery, Ludvíka Vaculíka a Václava Havla. "Ač se dotýká našich dějin, hra má obecnou platnost," dodává dramaturgyně.
