Příběh kapely Stone Temple Pilots zapadá do přesně nalinkovaného mustru, kterého se držely další grungeové kapely. Anebo co spojuje Nirvanu, Alice In Chains, Soundgarden a právě Stone Temple Pilots? Všechny dotyčné kapely se musely vyrovnat s předčasným úmrtím zpěváka.
V případě Stone Temple Pilots to byl Scott Weiland, za jehož odchodem stály drogy. Pozůstalí členové to nezabalili, na nějaký čas angažovali zpěváka Linkin Park Chestera Benningtona (ani on už není mezi živými) a dnes fungují s vokalistou Jeffem Guttem, jehož hlas zní i na novince Perdida.
Jaká je? Poklidná. To je slovo, které ji vystihuje nejlépe. Pryč jsou řízné kytarové riffy a zborcené melodie, prim hrají akustické kytary, atmosféra líného nedělního odpoledne, kdy se kouří z hrnků čaje nebo kávy a na stole stydne bábovka. V zásadě nic proti. Perdida může fungovat jako sbírka docela hezkých písniček, taková I Didn’t Know The Time je skutečně pěkná, místy album dokonce dýchá náladou ne nepodobnou albu Meddle od Pink Floyd. Všechny psychedelicky rozostřené flétny se vlastně poslouchají velmi příjemně. Ale když deska skončí, jen těžko budete mít nutkání si ji pustit znovu.
PerdidaStone Temple Pilots |
Na přijetí alba má vliv několik faktorů, přičemž nejdůležitějším je asi momentální rozpoložení. Budete-li mít chuť na klidnou kulisu, může to být hudba právě pro vás. Zároveň se však nabízí hned několik alternativ, které podobnou službu zastanou také. Skalní fandové kapely mají jasno, pořídí si ji tak jako tak. A nostalgici, kteří teskní po grungeových časech, od ní nejspíš dají ruce pryč. Ale třeba taky ne.
Otázkou totiž je, jak by zněla třeba Nirvana, kdyby Kurt Cobain nevyřkl razantní sbohem. Třeba zrovna takhle. Smířlivě, stranou od všeho mediálního humbuku, cíleně tak, aby se našla jen opravdu letmá pojítka se „slavnou“ minulostí. Třeba to Stone Temple Pilots chtěli doříct za něj. Buď jak buď, i když novinka díru do světa neudělá, minimálně za odvahu zaslouží uznání.
