Štěpán Mareš: Mohameda jsem kreslil před Dány. A nic

  12:03aktualizováno  29. prosince 12:13
Politici se každý týden třesou, co zase Štěpán Mareš, známý například svým Zeleným Raoulem, vymyslí. Má proslavený kreslíř nějaké zábrany? Politické preference na něho rozhodně vliv nemají, svěřil se v rozhovoru pro MF DNES.

Štěpán Mareš | foto: archiv

Štěpáne, zaměřujete se ve svých kresbách hodně na českou politiku. Co byla letos z této oblasti pro vás největší lahůdka?
Výměna manželek, respektive najití milenek u Jiřího Paroubka a Mirka Topolánka. Posléze možná přijde i výměna milenek, to ještě nevím. I když vlastně podle Paroubka se nesmělo říkat milenka, ale slečna Kováčová. Dnes už je to vlastně manželka. U obou to byla trochu reality show.

Předseda sociální demokracie patří vůbec mezi vaše oblíbené terče.
Protože se musím sám smát, když si občas vzpomenu na  rok 2006, kdy Jiřího Paroubka v tom jeho slavném povolebním projevu, který byl jak vystřižený z novin z padesátých či sedmdesátých let, podporovala paní Zuzana. Ona tehdy poněkud kostrbatě četla: "Já za Jirkou stojím ve všem, co udělal." Posléze mi přišlo vtipné, že Zuzana byla po několika měsících úplně pasé pro toho pana Paroubka. A objevila se slečna Kováčová, ne milenka, to podotýkám. A to samé bylo u Topolánka.

Co kauzy Jiřího Čunka?
Samozřejmě! To je na druhém místě. On se kreslí sám. Stačí nakreslit jeho portrét a máte karikaturu. Báječně se letos kreslil i architekt Kaplický. Velmi výrazný typ.

Musí být politik nějak fyzicky nápadný, aby byl pro karikování zajímavý? Vy u předsedy Paroubka například zdůrazňujete jeho vetší břicho.
Čím výraznější rysy u politika, celebrity, či kohokoli jiného, tak tím je to lepší. Paroubka a Čunka kreslím velmi rád, mají výrazné rysy. Paroubek je více při těle, má výraznou tvář, oči, obočí. Čunek má ostře řezanou tvář a velký nos, to je požehnání.

To znamená, že když je někdo fyzicky takzvaně normální, tak se zpodobuje daleko hůř?
Je to tak. Kdysi dávno jsem měl podobný problém s někdejším majitelem cestovky Václavem Fischerem. Mívám problémy i s Topolánkem. Nakreslím ho a lidi ho poznají, ale nemá nic tak výrazného jako Čunek.

Není to pak pro podobné lidi výhoda? Tolikrát, jako do jiných, se pak do nich nestrefíte.
Určitá výhoda to je. Ale vyzval jsem nedávno premiéra, jestli by si nemohl nechat na plastické chirurgii zvětšit uši, nos či našít na krk takový ten podbradek. Nebo zda nechce ztloustnout o takových čtyřicet kilo. To by pak byla pro mě výhoda.

Jenže Mirek Topolánek pokud vím naopak hubne…
To je chyba! Pane Topolánku, nehubněte prosím vás!

Říkají vám někteří politici, že je umíte dobře vystihnout?
Například prezident Klaus, u kterého bych to ani moc nečekal. Říká se o něm, že nemá smysl pro podobný humor. Ale moje kresby znal a o některé mě i požádal. Nevím, co si jimi doma vytapetoval. Nedávno mi volal Miroslav Kalousek. Nakreslil jsem ho před časem, jak leží s manželkou v posteli a ona říká, že už s ním půl roku nic není. Kuriózní mi přišlo, že on jako konzervativní člověk chtěl dát ten obrázek ženě k narozeninám. Že by ten obrázek byla pravděpodobná pravda? Moje obrázky se líbily i Pavlu Dostálovi.

Jak se vlastně díváte na naši politickou scénu? Většina lidí je s ní dnes nespokojena.
Sympatický je mi každý politik, který se dobře kreslí. Ale jinak, když se na politiku dívám očima běžného občana, tak máme za klasickou západní demokracií zpoždění takových dvacet let. Když tam u nějakého politika zjistí nějaký přestupek, ve srovnání s námi i docela malý, tak on podá demisi. To u nás v žádném případě nehrozí. Bohužel pro občany je to pořád určitý chaos a nevyspělá demokracie. Pro kreslíře požehnání. Nešetřím nikdy vůbec žádného politika či političku

Zohledňujete při kreslení vlastní politické preference? A že nějakého politika či političku pak daleko více šetříte?
Ne. Ne. V žádném případě. Nemám u nás vyloženě oblíbeného politika, i když se s některými osobně znám a několikrát jsme si povídali. Nikomu kvůli tomu nezačnu ubírat na šikmosti očí a dělat ho krásnějšího. Třeba někde mě potkal Mirek Topolánek a říkal mi: „Heleďte, teď v tom komiksu to bylo dobrý, ale příště mě nemusíte zrovna kreslit jak šu..m s medvědem.“ To cituji. Vím, že to myslel z legrace, ale nic mě nemůže ovlivnit. Je mi to jedno. Já jsem navíc na rozdíl od lidí, kteří si anonymně dovolí na internetu kdeco, podepsaný pod svým dílem. Stojím si za tím.

Kromě tradičního Zeleného Raoula, který vychází už od roku 1995 v časopisu Reflex, dalších kreseb v novinách, jste letos vydal s Markem Stonišem i knihu Politické (o)bludy. Stěžoval si někdo výrazně na tyto vaše obrázky? Kdysi jste se totiž soudil s exministrem Březinou.
Nevím, zda to byla stížnost, ale Jiří Paroubek na svém blogu na vašem iDNES napsal článek „Mareš a Stoniš duo k popukání“. Většina politiků nám kvůli té knížce tvrdila, že mají vlastně radost, když jsou karikováni, a že kdo se v mých kresbách neobjeví, tak jako by ani neexistoval. Jediný Paroubek nás požádal, abychom ho už nikdy nekreslili. Protože moje karikatury jsou prý v jeho případě velmi neobjektivní. Tomu jsem se musel smát.

Vyhrožuje či vyhrožoval vám někdo kvůli vašim kresbám?
Dříve chodily anonymy. Bylo jich dost, zejména když začal Zelený Raoul vycházet, protože předtím se čtenáři nesetkávali s podobně nakreslenými politiky. Navíc tehdy byli ti politici spíše oblíbení, protože nás jakoby zbavili totality, komunismu, toho bahna. Jenže najednou se objevil někdo, kdo si z nich dělá tvrdou legraci. Mnozí čtenáři proto reagovali na Raoula zpočátku velmi negativně. Byly mezi tím i hrozby -že mě rozříznou motorovou pilou nebo rozsekají na kusy.

Měl jste z toho někdy strach?
Ani ne, ale byla v tom vidět jakási křečovitá zoufalost těch lidí. Bylo to však nepříjemné, než si na to člověk zvykl.

Některým karikaturistům ve světě dokonce v poslední době vyhrožovali smrtí kvůli kresbám islámského proroka Mohameda.
Vždyť já ho kreslil už před těmi dánskými kreslíři. A nikdo nic. Přiznávám ale, že jsem po některých výhrůžkách měl divný pocit. Ale v poslední době mám spíše jen pochvalné reakce. Lidi si už na moje kresby zvykli. Anonymy dnes v podstatě nechodí.

Nevedly ty výhrůžky a negativní reakce nakonec k určitému druhu autocenzury?
Ne. Nehlídám se v tom. U mě je to s autocenzurou trochu jinak. Mám určité hranice, za něž nejdu. Třeba bych se nikdy nedal v ničem do služeb komunistické strany. Nikdy bych také nepropagoval žádným způsobem nacismus.

Dám vám jeden zcela konkrétní příklad: udělal byste si někdy srandu z holokaustu?
Myslím si, že ano a dokonce si pamatuji, že jsme se o holokaust kdysi v Zeleném Raoulovi i otřeli. Dovedu si to představit. Fascinuje mě Arnošt Lustig, tomu byla v koncentračních táborech povražděna prakticky celá rodina a on o tom dokáže až s mrazivým humorem vyprávět. Ale pozor! Nikdy bych podobnou věc nedělal samoúčelně, jen abych za každou cenu provokoval a byl vtipný. To ne.

A existuje vůbec něco, z čeho si legraci odmítáte dělat?
Nebudu si dělat srandu z člověka, který trpí vážnou nemocí, například rakovinou. Nebo když někdo zemře a já bych ho hned druhý den zařadil do nějakého fóru. To je pro mě skutečně tabu. Neudělal jsem to ani po teroristických útocích v Americe z 11. září 2001. Tenkrát vyšel Zelený Raoul jako prázdná strana s původními asi dvěma rozkreslenými obrázky. V tu chvíli to pro nás bylo absolutní tabu, nešlo by si dělat legraci z lidí, kteří podobným způsobem zahynuli. Možná dnes s odstupem by se něco k tomu dalo udělat, ale opět ne samoúčelně.

Mohou vůbec vaše kresby nějak politiku ovlivnit, něco změnit? Například psané komentáře v novinách, které přitom často vyjadřují téměř to samé, co vy nakreslíte, se berou až nesmírně vážně. Obrázky už tolik ne.
Politici vnímají to, co kreslím. Zda si z toho vezmou někdy nějaké ponaučení, to nevím. Asi spíše ne. Ale všiml jsem si, že po sérii mých kreseb se začal jeden politik skutečně jinak oblékat. Lépe oblékat. Několikrát jsem ho nakreslil v hnědém saku, už mu tehdy v rukou chyběly jen vidle. Na druhou stranu jsem svými ostrými kresbami několikrát vyzval Jiřího Čunka či Stanislava Grosse k demisi. Samozřejmě, že mě nikdy neposlechli. Něco si z těch kreseb ale berou.

Mnoho lidí vás léta vnímá právě a jen přes Zeleného Raoula v Reflexu. Není to příliš svazující? Byl jste tím strčen do určité škatulky a těžko z ní vyskočíte.
Snažím se v ní nebýt. Dělám i samostatné vtipy, pak komiksy právě pro vaši MF DNES. Jeden velký plánujeme pro vaše noviny o kulatém, šedesátém výročí komunistického puče v roce 1948. To se výrazně liší od Zeleného Raoula. Nechtěl bych, aby se, když mi bude šedesát, říkalo pouze, že to je ten, co čmárá toho Raoula.

Může být kreslíř vašeho typu ve své práci někdy vážný? Vždyť vaši příznivci od vás očekávají pořád samou legraci, provokaci, emoce. Když tomu tak není, považují vaše díla téměř automaticky za poněkud slabší.
Může být vážný. Ale to jsou spíše otázky na veřejnost, která to sleduje, ne na mne. Když mi letos vyšel u vás v novinách dokumentární komiks o listopadu 1989, tak jsem se tam představil v mojí další kreslířské poloze. Je ale fakt, že jeden známý mi volal a říkal, že mu tam chybějí ty obludy a zrůdy a ty velké hlavy. Když jsem mu vysvětlil, o co jde, tak to pochopil.

Přemýšlel jste o době po Zeleném Raoulovi?
Hmm... Ten Raoul měl původně skončit po třech měsících v roce 1995. Už se to protáhlo na 13 let a má to 670 dílů. Asi i scenáristé se budou muset naučit moji linku a dělat to bude zřejmě nakonec ten, co přežije ostatní...

Není ta pravidelnost, s kterou kreslíte, naprosto ubíjející? Skutečně vám nikdy nedojdou nápady?
S tím jsem měl problémy kdysi na začátku. Už jsem si na to tak navykl, že to beru, jako kdybych chodil do továrny, i když k tomu přistupuji velmi zodpovědně. Naštěstí je moje práce současně i koníčkem. Stalo se mi ale teď před Vánocemi, že jsem občas seděl nad poloprázdnými papíry a bylo mi skoro do pláče. Měl jsem toho moc. To však není tak obvyklé.

Slyšel jsem, že připravujete nové projekty, které budou odlišné od vaší dosavadní práce. Co to je?
Moc se o tom neví a neměl jsem na to ani moc času, ale maluji i obrazy. Je to takový hyperrealismus. A je v tom i určitá nadsázka, nádech surrealismu, něco fantaskního. Připravuji výstavy, první by měla být v českém kulturním centru v Tokiu. Zároveň s tím navíc na tuto akci připravuji komiks na deset velkých formátů s mým vlastním scénářem. Hlavní roli v něm bude hrát Tomáš Hanák. Pracovní název je Dobrodružství tajného agenta Johna Snoba 007. Bude to detektivní hádanka, kde on bude řešit vraždy šesti svých kolegů. V tomto případě tedy žádní Klausové, Topolánkové, Paroubkové či Čunkové.

V Česku je na rozdíl od jiných zemí daleko méně politické satiry, karikatur a komiksů. Proč?
Po pravdě nevím. Přijedu kamkoli na Západ a tam najdete ve stánku všemožné komiksy z celého světa. U nás jen málo nebo skoro nic. Tady mají lidi rádi vtipy, ale jenom jako součást nějaké tiskoviny.

Do české kresby jste vnesl určité změny - například zcela jinou linku než ostatní kreslíři. Máte v Česku i nějaké vzory a líbí se vám někdo z kolegů?
Nezastírám, že inspirací mi kdysi byl Kája Saudek, kterého mám velmi rád i osobně. Obdivuji, že se v minulosti dokázal se mnou vůbec bavit, vždyť mi bylo jen takových třináct let a on mi vysvětloval, co a jak dělat. Ale nejsem jeho epigonem, vyvinul jsem se a moje kresby jsou od Saudka už dávno někde jinde. Z kreslířů vnímám Jirku Slívu, pana Kemela, který kreslí pro vaši MF DNES, Renčína, Jiránka. Z malířů mám rád Teodora Pištěka, ten dělá nádherné obrazy. Pak třeba Tomáše Císařovského.

Jiřího Paroubka kreslíte s velkým břichem a bradavicí přes půl tváře. Jak by vypadal přehnaně karikovaný Štěpán Mareš?
Měl by velké vykulené černé oči a pořádně velký nos. Už jsem to několikrát také vyzkoušel, abych sám sebe potrestal za ty ostatní. Za to, co jim sám někdy svými kresbami vyvádím. Když jsem to pak viděl, chtěl jsem si to v nadsázce sám se sebou ručně vyřídit. Ale legraci si ze sebe rozhodně udělat umím.

  • Nejčtenější

Byl to lynč, ale rány už se zahojily, vzpomíná Rusevová na neúspěch Elišky a Damiána

21. března 2024,  aktualizováno  13:48

Vysíláme Rok začala herečka Anežka Rusevová hekticky: třemi divadelními premiérami, ve Studiu DVA a...

Podvod za půl milionu. Knihobot odhalil padělky knih tajemného autora

21. března 2024  13:30

Nepadělají se jen obrazy nebo bankovky, ale i knihy. Konkrétně vzácné, obtížně dostupné svazy...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

KVÍZ: Lovec přichází! Otestuje si znalosti zákulisí soutěže Na lovu

22. března 2024

V sobotu 23. března startuje na TV Nova další série Superlovu, speciální verze pořadu Na lovu....

Simply the best! Ewa Farna podruhé nadchla vyprodanou O2 arenu

23. března 2024  9:40

Zpěvačka Ewa Farna zazpívala 22. března podruhé v po střechu našlapané O2 areně. Na přidaném...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Leštiči klik hráli řediteli za dveřmi, já o protekci nestál, říká jubilant Spálený

21. března 2024

Premium Petr Spálený právě dnes slaví osmdesátiny. Jak říká, svoje roky nikdy moc neprožíval, a tak stále...

Nechtěli ji mezi sebe, ale nedala se. Beyoncé vydala countryové album

29. března 2024

Zpěvačka Beyoncé vydala v pátek 29. března druhou část plánované albové „covidové“ trilogie. Po...

RECENZE: Způsob, jak umrtvit oživlé Kroky a skoky české animace

28. března 2024  16:15

Je to smutný paradox. V cyklu Kroky a skoky české animace sice mnohokrát zazní, že animovaná tvorba...

TRENDY V KLIPECH: Miss Kalousová demoluje auto, Boone láká na pražský koncert

28. března 2024  15:01

Bývalá Miss Andrea Kalousová přichází s novým klipem Sorry. Stál ji hodně sil a padlo na něj jedno...

Chceme podchytit tu jeho svobodu. Marek Adamczyk ztvární Miloše Formana

28. března 2024

Premium V chystaném letním představení Forman, které na červen chystá Letní scéna Musea Kampa k připomenutí...

2. týden: Vyhrajte dobroty pro batolata v hodnotě 3 466 Kč
2. týden: Vyhrajte dobroty pro batolata v hodnotě 3 466 Kč

Zúčastněte se volby jména roku 2024 a správně odpovězte na soutěžní otázku.

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...