Sanfranciský operní dům patří k těm americkým scénám, které co do kvality a počtu hvězd soupeří s Metropolitní operou.
Jak vypadá opera v tomto kalifornském městě?
Budova je historická, má kapacitu přes tři tisíce míst, ale daří se ji denně zaplnit, a to přesto, že vstupenky stojí až 270 dolarů a že ve městě je i řada dalších kulturních událostí. Tři poslední představení se promítají na plátno zavěšené na stropě hlediště tak, aby diváci na balkonech viděli vše v detailu. Z hlediska umělce tam vládne absolutní profesionalita, všechno skvěle funguje. Už na první zkoušce je postavená scéna, od páté zkoušky máte kostýmy. To je obrovská úleva.
Americké operní scény jsou financovány ze soukromých zdrojů. Přicházel jste do kontaktu s donátory?
Divadlo má velký okruh sponzorů, kteří pak doma často pořádají večírky, na něž zvou i umělce. Když divadlu dávají peníze, tak si to chtějí užít. Jsou mezi nimi různí lidé. Někteří v hudbě rozhled nemají, jiní se však opravdu vyznají.
. Americký tisk opěvuje MargituČtěte, jak hodnotí pěvcův výkon ve Zlatu Rýna. |
Jaká role je vlastně bůh ohně Loge, rádce a našeptávač vládce bohů Wotana?
Je to především velice těžký německý text. I když umím německy, přesto byla místa, která jsem se neustále bifloval, a stejně bylo pořád co opravovat. Loge navíc vyjde na jeviště dvacet minut po začátku, a pak už nesleze až do konce opery.
Kdo vám při studiu nejvíce pomohl?
Připravoval jsem se rok, napřed s německým korepetitorem, konzultoval jsem také s naší významnou wagnerovskou pěvkyní Evou Randovou. Často šlo o jednotlivá slovíčka, o maličkosti, které by člověka nenapadly, a přitom jsou důležité. Velkým zážitkem pak byla spolupráce s dirigentem Donaldem Runniclesem, který Wagnera už dělal mnohokrát, umí výborně německy, takže dokáže výslovnost opravovat.
Prý jste jel do San Franciska nedlouho po operaci zad?
Měl jsem pochopitelně trochu obavy, ale když jsem přišel na první zkoušku, tak jsem spatřil režisérku Francesku Zambello, jak sedí s nohou v sádře nataženou na židli. Porozuměli jsme si...
Udělal jste mezinárodní kariéru s Janáčkem, který vás dovedl i do La Scaly a zavede vás i do Metropolitní opery. Nyní si pomalu přibíráte Wagnera. Bylo těžké oželet italský či francouzský repertoár, po němž tenoři obvykle touží?
Člověk si samozřejmě říká, že je spousta krásných rolí, které by chtěl zpívat. Jsou však i jiné krásné role. Mne třeba kdysi vůbec nenapadlo, že budu dělat Janáčka. Pak jsem si ho ale hrozně oblíbil. V tomto ohledu jsem velmi vděčný dirigentu Zdeňku Košlerovi, který mi kladl na srdce, že mezinárodní kariéru neudělám s italským oborem, protože na ten je spousta jiných výborných tenoristů. Měl pravdu.
Poté, co jste si s Logem vyzkoušel Wagnera, připravujete se i na další role z jeho oper?
Uvažuji o Parsifalovi, v úvahu by přicházel Erik z Bludného Holanďana. V dohledné době se však budu věnovat – kromě Janáčka – dalšímu slovanskému repertoáru. V drážďanské Semperově opeře budu zpívat Grigorije v Borisi Godunovovi, v pařížské Národní opeře Edrisiho v Szymanowského Králi Rogerovi. Do budoucna se chystám na kapitána v Brittenově opeře Billy Bud.
Co je podle vás v operním světě důkazem úspěchu?
Když se s vámi začne počítat a renomovaná divadla vás zvou znovu a znovu. Občas slyším názor, že leccos může ovlivnit schopná agentura. Ale když se otevře opona, tak agentura už vedle vás nestojí. Pak je to na vás. Bez pardonu.
