Jeho složka nese razítko Přísně tajné. V té době zpěváka již sedm let sledovala tajná policie (StB) – tedy od roku 1956. Překvapivou informaci zveřejnil časopis Týden.
Hodnostáři se dohodli hned: Matuškovi zakázali vystupování v televizi, rozhlase i vydávání desek. Ve zprávě StB nazvané "Akce Waldemar" z roku 1962 se uvádí, že Matuška vedl Soubor písní a tanců západním směrem a nechtěl nacvičovat pokrokové socialistické písně. "Obdivuje západní způsob života... a doma má na zdi portréty Beneše i Masaryka."
Matušku vyprovodily žluté růžePři rozloučení zazpívala vdova společně s K.T.O. on-line z obřaduPodrobná on-line reportáž Walda byl nádherný člověkPřátelé a kolegové vzpomínají |
Až nyní tedy vychází najevo, pod jak velkým tlakem zpěvák až do své emigrace v září 1986 žil. Udavači za Matuškou slídili zvláště poté, kdy získal angažmá v divadle Semafor. "Často se opíjí. Střídá jednu ženu za druhou. Není divu, když má každý den jinou, někdy i dvakrát denně," referuje snaživý agent, jenž doporučuje zpěvákovu uměleckou i lidskou převýchovu.
Přitom jde jen o nepatrný výsek z mnohaletého šikanování, které zákonitě vyústilo v Matuškovu emigraci. I ta ale změnila mnohým lidem život, nebo ho alespoň dost ovlivnila.
Oznámil to Hlas Ameriky
"Byl jsem tehdy jako student prvního ročníku ČVUT na povinné chmelové brigádě. A na tu zprávu o Matuškově emigraci si pamatuji přesně. Zrovna jsme obědvali z ešusů, když někdo nahlas vyhrkl: Matuška zůstal v USA!" vzpomíná Tomáš Jelínek z pražské židovské obce.
Jeho spolužáci tehdy poslouchali rádio Hlas Ameriky, v němž zpěvák vysvětloval motivy svého kroku: "V Československu jsem se nemohl svobodně vyjadřovat před svým obecenstvem." Mezi Jelínkovými spolužáky to okamžitě vyvolalo diskuse, zda také neodejít, proč v Československu zůstat a do jaké míry případně vzdorovat totalitnímu režimu.
"O emigraci jsem uvažoval již delší dobu. A to, co tehdy udělal Waldemar Matuška, mne znovu vtáhlo do niterných úvah i velmi emocionálních diskusí se spolužáky o budoucnosti," dodává Jelínek. Nakonec sice neemigroval, ale i zpěvákův odvážný krok odejít z výsluní popularity v Československu do existenčního neznáma mu pomohl vyjasnit životní priority.
Podobně zapůsobila zpěvákova emigrace na šéfa country skupiny Taxmeni Jaroslava Čvančaru: "Rozuměli jsme mu. My jsme se třeba museli přejmenovat na Krajánky, abychom mohli vůbec hrát. Ten tlak na nás a na Waldemara se ale nedá vůbec srovnávat – proto odešel."
S bardem do trezoru!
Po Matuškově vystoupení v Hlasu Ameriky na sebe nedala odveta režimu dlouho čekat. List Rudé právo zveřejnil ostrou glosu "Morální pád jednoho zpěváka".
"Ze západních sdělovacích prostředků jsme se dozvěděli, že známý československý zpěvák Waldemar Matuška požádal o politický azyl v USA. Nepochybujeme, že také Matuška bude patřit k těm, kteří se dožijí velkého zklamání," popřál zpěvákovi jakýsi Václav Doležal.
Z distribuce bylo okamžitě staženo 22 filmů, v nichž Matuška hrál. I televize a rozhlas zakonzervovaly v archivech stovky písní a programů, v nichž zpěvák vystupoval.
Nad důsledností cenzorů se však lidé mnohdy bavili. To když z úvodní písničky populárního televizního seriálu Chalupáři zmizel zpěvákův hlas. A z filmů Noc na Karlštejně, Fantom Morrisvillu či Ta naše písnička česká se ze dne na den staly trezorové snímky. O tom kultovním Kdyby tisíc klarinetů, který poukazoval na absurditu železné opony a nesmyslnou eskalaci zbrojení, už ani nemluvě.
