Slovenský lékař a dramatik Ivan Stodola hru o tom, jak se majitel pohřebního ústavu stane senátorem, napsal v roce 1929. Národní divadlo, jehož součástí je scéna Stavovského divadla, bylo Stodolovým hrám nakloněné už při jejich vzniku – jeho hra Jožko Púčik a jeho kariéra, která vznikla jen rok po Čaji u pana senátora, byla první slovenskou hrou uvedenou na této scéně. A aby byla skládačka kompletní: za měsíc se chystá Púčika uvést pražské Divadlo v Dlouhé.
Hlavní postavou Čaje u pana senátora je Baltazar Slíva, dodavatel rakví, kterého jeho ctižádostivá manželka donutí vstoupit do politiky. A on se stane kandidátem na senátora. "Ukáže se, že komunální politici jsou pouhé figurky a místo toho, aby obhajovali zájmy občanů, zneužívají mandát pro svoje obohacení," říká dramaturgyně inscenace Iva Klestilová.
Stodola si přitom hned po uvedení Čaje, který údajně napsal za necelých deset dní, zkusil své, kromě nadšených diváků se po bratislavské premiéře ozvaly i potrefené husy.
"Satira dokáže být ale i velice nevděčná. Jedni se ochotně posmívají a vysmívají, druzí se cítí dotčení a pozurážení. Uražení se cítili i někteří senátoři. Přišel mi i výhrůžný anonym z Martina," vzpomínal autor v knize Bolo, ako bolo. "Čaj byl tedy můj první pokus o satiru. Přiznávám, že jsem si při jeho psaní neuvědomil, jaké nebezpečí se v tomto žánru skrývá," dodal.
Režisér Ladislav Smoček svěřil hlavní roli Baltazara Slívy Františku Němcovi, jeho ženu – našeptávačku – si zahraje Eva Salzmannová a v inscenaci se objeví mimo jiné Václav Postránecký či Vladimír Javorský.
