Starý fotograf a nové technologie

  1:00aktualizováno  1:00
Pozoruhodný tvůrce Alois Nožička chválí digitální fotografii. Prý mu otevřela nové světy.

Alois Nožička - fotografie z cyklu Komplementární svědectví (2003 - 2006) | foto: Alois Nožička

Nožička v letech 1959 až 1994 stával za nezpravodajskými kamerami Československé, na konci své kariéry České televize. Dle vlastních slov je podepsán pod asi čtyřmi a půl stovkami převážně dramatických pořadů.

Po celou tu dobu, respektive již od dob kameramanských studií na FAMU fotografoval. Zatímco v televizi si vydělával na chleba, pro fotografickou tvorbu si vyhradil naprostou nepragmatičnost.

Na konci padesátých let Nožička začal snímat v různých zašlých a ztichlých zákoutích opuštěné předměty a struktury povrchů přírodních i uměle vytvořených materiálů a šel s tehdy aktuálním, takzvaným informelním proudem v českém výtvarném umění, jehož součástí byla i abstraktní a surrealistická fotografie.

Zhodnocení této fáze přinesla v roce 2003 publikace Komplementární svědectví, kterou z Nožičkových záběrů exponovaných v období 1958–1965 připravil v Německu působící kunsthistorik Zdenek Primus.

Naproti tomu nynější výstava v čítárně pražského Unijazzu, kulturní organizace alternativnějšího charakteru, představuje Nožičkovy fotografie z posledních pěti let.

Čtenář, který nebude mít možnost vyšplhat se do prostor Unijazzu, sídlícího pod střechou jednoho z činžáků u Václavského náměstí, si může na internetu naklikat stránky www.nozicka.org.

Na nich je dostupný průřez celým fotografovým dílem: od černobílých Komplementárních svědectví přes barevné surrealistické fotokoláže z první poloviny sedmdesátých let a černobílé fotomontáže ženských aktů a snímků struktur z let 1978–1985 až k barevným záběrům z období 2004–2006, přičemž tato aktuální sestava se v nemalé míře kryje s tou, která je instalována v Unijazzu.

Pravda, Nožičkovy internetové stránky nabízejí díla v nevalném rozlišení a s nepřehlédnutelným vsazením autorova jména do každého obrazu; snad to má být obrana proti stažení, jenže tohle se dá ošetřit jinak a lépe.

Nejnovější tvorbu Aloise Nožičky je možné označit za spirálovitý návrat do výchozích pozic (což automaticky neznamená na vyšší úroveň), za cestu jinudy tamtéž, do krajin "komplementárních svědectví".

O tom se právě na internetu může dobře přesvědčit i ten, kdo nevlastní autorovu publikaci z roku 2003. Podobnost motivů se blíží shodě – tenkrát i dnes se u Nožičky vyskytují jakési hmotné nakupeniny zmaru, proměny anorganických předmětů v "organické" tvory.

Poněkud přibarveno
V textu, který tvůrce připojil do výstavně ne zrovna ideálních prostor Unijazzu (i tak za ně díky), opěvuje zobrazovací možnosti nových technologií: digitálního záznamu a jeho následné úpravy v počítači, které mu prý umožňují mít na výsledné fotografii přesně to, co tam mít chce. Téměř to vyhlíží, jako kdyby Alois Nožička teprve teď držel v rukách to, po čem celý život toužil.

V obsáhlém rozhovoru, který fotograf poskytl únorovému číslu časopisu UNI, je poněkud střízlivější: "Počítačová grafika nebo digitální fotoaparát jsou bez poezie, dávají vám sice větší možnost manipulace, ne smyslu, ale podtržení formy nebo tvaru – ale musíte je dokázat ovládnout ke své vůli."

Nicméně ono "podtrhávání" formy či tvaru si Nožička nyní evidentně užívá, vypadá to, že dostal novou chuť do focení. Není zdaleka sám: digitální fotografii "řeší" mnozí současní fotografové včetně těch, do nichž by to ani znalec takzvaně neřekl, a probouzejí své zemdlévající oči k novým pohledům.

Osvěžení zraku novými technologiemi je však jedna věc a tvorba, která přináší nové vidění skutečnosti, věc druhá.

Nahlédnuto v souvislostech: zatímco čtyřicet a více let stará Nožičkova "komplementární svědectví" byla už v době svého vzniku na špici "abstraktizující" linie tuzemské fotografie a nutno je poměřovat s díly takových tvůrců, jakými byla Emila Medková či Vilém Reichmann, nynější soubor je inovací již nalezeného.

Samozřejmě, tato formulace může být dneska ve fotografii aplikována téměř na vše, ale i tak – je navýsost sympatické, že Alois Nožička zkouší nové postupy záznamu, ovšem jeho vlastní nadšení z "digi" zatím není úměrné výsledku.

Ten je totiž technologicky nový, ovšem roli, kterou před bezmála půlstoletím sehrávala "komplementární svědectví", dnes sehrávají práce zcela jiného druhu, než jsou Nožičkovy diptychy a triptychy představené v Unijazzu.

Autoři: ,



Nejčtenější

POSLEDNÍ DOJMY: Porušil Labyrint III desatero pravidel detektivky?

Záběr z třetí řady seriálu Labyrint

Záhada trvající sedm večerů je konečně vyřešena, poslední část televizního Labyrintu III odhalila pachatele. S...

Tušil jsem, že bude velmi kontroverzní, říká autor sochy Špinarové

David Moješčík ve svém ateliéru v Janovicích při pracích na soše Věry Špinarové.

Vtípky, petice, výzvy k předělání. Ostravská socha Věry Špinarové od veřejnosti zatím sklízí zejména kritické ohlasy....



Další státní cena v ohrožení, odmítla ji rodina Evalda Schorma

Příběh falešného faráře (Vlastimil Brodský),  který pomáhá všem vesničanům, ale...

Letošní předávání cen v kultuře, jimiž stát oceňuje výrazné osobnosti, má další trhlinu. Poté, co odmítl převzít cenu...

Prohlédněte si snímky nominované v prestižní soutěži Czech Press Photo

Fotografie nominované do soutěže Czech Press Photo 2018

Dvacátý čtvrtý ročník soutěže Czech Press Photo už zná fotografie, které nejvíce zaujaly mezinárodní porotu. Ta...

RECENZE: Rašín utopený v slzách. Podstatný kus jeho portrétu chybí

Z natáčení filmu Rašín

Diváci od dvoudílného Rašína očekávají celistvý portrét muže, jenž se takříkajíc zasloužil o stát. Film je však po oba...

Další z rubriky

OBRAZEM: Desfourský palác ožil. 4+4 dny v pohybu řeší Princip neurčitosti

Ze zahájení akce 4+4 dny v pohybu v Desfourském paláci (5. října 2018)

Multižánrový festival 4+4 dny v pohybu znovu oživil prostory pražského Desfourského paláce. Díla více než padesáti...

KOMENTÁŘ: Obraz se sám zničil. Je to Banksyho umění, vtip, či podraz?

„Mizí, mizí, zmizel“ komentoval událost Banksy na svém Instagramu.

Vtip to byl bezesporu originální. Graffiti od záhadného autora Banksyho vydražené v přepočtu za skoro třicet milionů...

Obraz od Toyen stál básníka Halase patnáct stovek. Teď jde do aukce

Toyen: Čedičové skály (1929, olej na plátně, vyvolávací cena 16,5 milionu Kč)

Tři obrazy malířů československé meziválečné avantgardy z významné sbírky rakouského bankéře Ivo Rottera jdou do aukce....



Najdete na iDNES.cz