Příběh je inspirovaný skutečnou událostí, kdy se jednaosmdesátiletý emigrant a politický vězeň Pravomil Raichl spojil se starým kamarádem a s jeho pomocí chtěl demonstrativně zastřelit Karla Vaše, komunistického prokurátora z 50. let. Večer před vykonáním pomsty však válečný hrdina Raichl zemřel. „Tak jsme si řekli, že jeho misi dokončíme,“ shrnuli Dušek s Provazníkem.
Finále filmu nabízí dvě varianty, zvažovali jste i závěr měkčí, smířlivější?
Ne, nikdy, od počátku jsme věděli, že nechceme uhýbat a relativizovat, jak bývá v podobných filmech zvykem. Chtěli jsme jasnou, přímou, tvrdou verzi. Ostatně i političtí vězni, se kterými jsme mluvili, vesměs o Vašovi a jemu podobných i s odstupem let prohlašovali: „Mít ho před sebou, tak ho zastřelím“.
Neměli Staříci kvůli své nekompromisní pointě ztíženou cestu ke vzniku?
Nikdo nám to vyloženě nerozmlouval, ale pravda je, že se na to lidé často ptali a že jsme kvůli tomu přišli o polského koproducenta. Váhal a nakonec nám řekl, že do Staříků nepůjde, protože jsou na jeho vkus až příliš radikální a že má s jejich vyústěním morální problém.
Nejen Staříci, ale také loňská Teroristka nebo Modelář, který jde právě do kin, mají podobné hrdiny: lidi, kteří berou spravedlnost do svých rukou. Proč se podle vás takové téma právě nyní probouzí?
My jsme začali Staříky chystat už před dvanácti lety, nicméně obecný princip zřejmě trvá. Lidé berou do ruky zbraň, když mají pocit, že stát selhává a že se musí postarat sami. Ostatně právě v současnosti vzniká stále více různých polovojenských seskupení.
Jste snad také členy domobrany?
Ne, to tedy rozhodně nejsme a násilí v žádném případě nepodporujeme. Je potřeba připomenout, že naši hrdinové měli ke svému plánovanému činu mnohem zásadnější pohnutky.
Rozhovor s vítězi najdete na videu:
