Je tentokrát nahráno, poprvé v jeho diskografii, v sestavě čistého varhanního tria, kde za hammondkami (a občas u klavíru a clavinetu) sedí Robert Walter a na kytaru hraje Will Bernard, vyhledávaní, mezi muzikanty slavní, i když obecným publikem poněkud přehlížení hráči, kteří kvalitě bandleadera nejsou nic dlužni.
Tvořili už jádro jeho minulé desky III. (2006), kde byli doplněni dalšími hosty. Je fakt, že nové album není tak nonkonformní jako třeba Mooreovy projekty s kytaristou Charliem Hunterem a saxofonistou Skerikem v partě Garage A Trois, ale kdo má rád neworleanský funk, bude nadšen.
Přitom ale Emphasis On Parenthesis není jednopolohové či stylově uzavřené album – jsou zde skladby jazzové, bluesovější, některé, třeba (Proper) Gander, zavánějí svým drivem skoro až jakýmsi sofistikovaným, ale zejména v riffech těžkotonážním hardrockem.
Spojuje je ale přesně to, co je podstatné pro všechna alba, o která se Stanton Moore byť jen otře: neodbytný, jako vlak se řítící groove. Ale! Ačkoli je Moore vedoucím kapely, její největší hvězdou a autorem všech skladeb, deska je na hony vzdálena principu takzvaných "bubenických alb", která kromě bubeníků vydrží málokdo doposlouchat do konce a kde další nástroje bývají jen stafáží.
Naopak, zdá se, že Moore je nejšťastnější, když "mašina jede´"a on zpoza soupravy kontroluje její směr. Dělá čest svému řemeslu.
Stanton Moore: Emphasis On Parenthesis
Telarc/Classic, čas 46:53
hodnocení iDNES.cz: 80 %