Ale i ona se někdy chovala jako pravá filmová star: alespoň podle režiséra Otakara Vávry, který ve svých pamětech zmiňuje příhodu o Šejbalové "nejstrašnějším vánočním zážitku". Hereččin ctitel, majitel obchodu s módou, poslal svému idolu na Vánoce elegantní dlouhé rukavice.
Šejbalová, která čekala alespoň kožich, je s rozhořčením vyhodila. Druhý den volal nešťastný kloboučník, jak se jí líbil dárek. Do každého z prstů rukavic totiž vložil pečlivě srolovanou pětitisícikorunovou bankovku...
Do operety ne!
Ale vraťme se ještě zpět do Rakouska-Uherska, do roku 1905, kdy se Jiřina Šejbalová 17. září narodila v pražské umělecké rodině. Jeden z dědečků vlastnil sochařskou dílnu, druhý byl korepetitorem.
Tatínek maloval a maminka ovládala koloraturní soprán. Rodinné prostředí přirozeně nasměrovalo Šejbalovou na uměleckou dráhu. Spíš než ke kariéře činoherní a filmové herečky však směřovala na dráhu operní divy.
Vystudovala hudební konzervatoř a zamířila do brněnské opery. Tam však dlouho nevydržela. Vadilo jí, že vedle studia Pucciniho či Smetany jí smlouva ukládá účinkovat rovněž v operetě. Šejbalovou lákala jiná poetika.
Po návratu do Prahy hrála jednu sezonu v avantgardním divadélku Dada Jiřího Frejky. V publiku tam často usedal Karel Hugo Hilar, který v avantgardním souboru lovil nové talenty pro Národní divadlo.
Šejbalové nabídl roli Rosalindy v Shakespearově komedii Jak se vám líbí. Mladičká herečka odmítla a kariéru v Národním divadle raději zahájila drobnými rolemi. Rosalindu si zahrála až o několik let později, a s ohromným úspěchem.
"Dnes si uvědomuji, že to byla rozumná taktika na tak mladé děvče. Trocha minulých úspěchů v Dada by byla rázem zapomenuta pro jeden větší neúspěch," vzpomínala po letech.
Po Rosalindě přišla řada velkých výkonů, v Národním divadle zůstala v angažmá celý život. V době, kdy vstupovala na prkna první scény, objevil Šejbalovou filmový průmysl.
Debut ještě v němém filmu nebyl nikterak oslnivý: sentimentální dílko podle autora dívčích románků Viléma Neubauera Hanka a Jindra kritika nešetřila. Druhý film, Ze soboty na neděli, natočený Gustavem Machatým, však už přinesl Šejbalové uznání.
Na natáčení se slavným režisérem vzpomínala nerada. "Byl to umělec, ale práce v jeho ateliéru byla strašná. Dovedl vybičovat ovzduší do hysterie. Člověk se v jeho přítomnosti neustále chvěl."
Naopak o Otakaru Vávrovi mluvila jen v superlativech. Natočili spolu Cech panen kutnohorských, kde si zahrála záletnou paní Žofku, a Humoresku, adaptaci románu českého naturalisty Karla Matěje Čapka-Choda.
Jiřina Šejbalová na Vávrovi obdivovala jeho citlivost a schopnost pohrávat si se záběry, kterými dovedl schovat všechny herecké neumělosti. Brilantně to dokázal právě v Humoresce, jejíž hlavní hrdinkou je violoncellistka.
Díky Vávrovým umným záběrům se Šejbalové podařilo předstírat hru tak působivě, že jí na ulici vyslovil obdiv profesor hry na violoncello.
Stárnutí se nebála
Největší úspěch však herečku čekal ve zralém věku. Ostatně stárnutí se nikdy nebála. Opustila aspoň postavy půvabných, leč mělkých krasavic a začala dostávat charakterní role.
Například stárnoucí maloměšťačku Kláru ve Weissově filmu podle románu Jarmily Glazarové Vlčí jáma. Na mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách jí za ni diváci i kritika uspořádali ovace a jen těsně jí unikla cena za herecký výkon.
O jeden hlas předstihla českou herečku Sophia Lorenová. Z Benátek si jako výraz zvláštního uznání odvezla zlatou medaili. Jiřina Šejbalová však zůstala nohama na zemi. Dál hrála v divadle, filmu a v televizi a také vařila.
Sotva se prý postavila k plotně, nohy i po dvanácti hodinách postávání ve filmovém ateliéru přestaly bolet. Jiřina Šejbalová si může připsat jedno kuriózní prvenství: v šedesátých letech jako první herecká hvězda vydala kuchařku prošpikovanou historkami.
Její příklad následovaly řady dalších. Málokdo však má tak vtipný fejetonistický styl jako herecký idol první republiky. Šejbalové kuchařku lze číst i jako svérázný dokument doby líčící, jak připravit lososa z konzervy či uvařit brambory s tvarohem, když jednu nebo druhou surovinu do samoobsluhy nedovezli.
|
Hereččiny filmy |
| Sólo pro starou dámu (1978), Náš dědek Josef (1976), Den pro mou lásku (1976), Zlatá svatba (1972), Taková normální rodinka (1971) - TV seriál, Světáci (1969), Naše bláznivá rodina (1968), Sňatky z rozumu (1968) - TV seriál, Láska jako trám (1967) - TV, Místenka bez návratu (1964), Táto, sežeň štěně (1964), Rusalka (1962), Každá koruna dobrá (1961), Policejní hodina (1960), Taková láska (1959), Romeo, Julie a tma (1959), Srpnová neděle (1959), Občan Brych (1958), Morálka paní Dulské (1958), Vlčí jáma (1957), Haškovy povídky ze starého mocnářství (1952), Soudný den (1949), Případ Z 8 (1949), Hostinec U kamenného stolu (1948), Nevinná (1939), Cech panen kutnohorských (1938), Kvočna (1937), Rozvod pani Evy (1937), Ulice zpívá (1936), Ze soboty na neděli (1931), Hanka a Jindra (1929) |
 |
