Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Stále ještě se tady dějí divné věci

  0:39aktualizováno  0:39
- Tak jako se člověk na Zemi orientuje pomocí pevně vytyčených bodů, i své dějiny musí čas od času přetnout významnějším datem. Ostatní události pak od sebe může lehce oddělit termíny "před" a "po". Organizátoři výstavy bilancující práce fotografů spolupracujících s časopisem Transitions použili jeden z těchto mezníků přímo do jejího názvu: Deset let poté, 1989-1999.

Tedy deset let po pádu berlínské zdi, jímž se počalo hroutit komunistické impérium. Jak onu dobu vidělo sedmadvacet autorů z bývalého východního bloku? Na první pohled můžeme říci, že temně. Přibližně na 150 fotografiích totiž dominují převážně jevy a události negativní. Násilí a krev se v rychlých intervalech střídají s bídou a nouzí. Něco podobného jsme na Hradě již viděli - před rokem zde Antonín Kratochvíl předváděl svůj cyklus Rozbitý sen. I on se zaměřil na vývoj v posttotalitních zemích a výsledek také nebyl optimistický. Jenže je tu jeden velký rozdíl: zatímco Kratochvílova tvorba představuje individuální a patřičně subjektivní pohled na předem vytyčené téma, současná výstava ukazuje fotografie novinářské, od nichž se očekává objektivita a především informační hodnota.
Však jsou také dvě chodby v Tereziánském křídle Starého královského paláce informacemi přímo nabity. Každý popisek obsahuje název snímku a oblast vzniku, ale mnohdy i stručnou historii té které události spolu s počtem jejích obětí. Projevuje se tak rukopis jednoho z kurátorů Arpáda Gerecseyho, jenž je ředitelem World Press Photo. A zde je také klíč k celému projektu.
Světová soutěž novinářské fotografie vždy poukazuje na nešvary lidské společnosti. Často jakoby říká: Podívejte se, co se na naší planetě ještě děje! Podobně postupuje expozice Deset let poté. Jen záběr je užší, týká se výlučně postkomunistických států.
Odtud pramení i zdánlivá jednolitost všech prací. Jen opravdové autorské veličiny vyčnívají svou individualitou, například Jan Šibík.
Vedle války v Náhorním Karabachu, v Jugoslávii, v Čečně, vedle fotografií zachycujících všední dny ukrajinských bezprizorních dětí či pacienty bosenské psychiatrické léčebny nezůstala bez povšimnutí ani Česká republika. Máme-li věřit výstavě, pak jejím největším nedostatkem jsou neosobní, frustrující porodní sály (Dana Kyndrová), pražští bezdomovci (Jaroslav Kučera) a prostitutky v severních Čechách (opět Kučera). Potud je záměr kurátorů výstavy docela pochopitelný: ukázat, co doprovází bolestný přechod (nebo alespoň pokusy o něj) k občanské společnosti. Avšak některé další fotografie si nelze vysvětlit jinak než pouhou klasickou fascinací něčím neznámým, něčím, za čím se musí dojíždět do exotických zemí. Jak máme jinak pochopit záběry chasidských Židů či členů pravoslavné východní církve? Je pravda, že synodní senior Pavel Smetana není pro objektiv tak atraktivní, ale to je vše.
Podobné je to i s fotografiemi vlakové havárie nebo s krvavým lovem mrožů. Znamená to snad, že bychom se měli zamyslet nad faktem, že i "deset let poté" se stále v Litvě srážejí vlaky a na ruském pobřeží hynou mroži? Ladislav Kesner píše v úvodu ke katalogu, že výstava je pokusem o odpověď, zda nabytá individuální svoboda mohla tak lehce zničit politickou diktaturu a kolektivní poddanost. Abychom si záporně odpověděli, nemuseli bychom díky osobním zážitkům na Hrad ani chodit. Zvláštní však je, že fotografové na žádnou otázku vlastně neodpovídali. Časopis je oslovil, aby vybrali své nejzajímavější záběry z nejdůležitějších událostí minulých deseti let jejich regionu. Pokud by jim nějaká otázka byla položena, možná by vybrali snímky zcela jiné.

Deset let poté, 1989-1999. Fotografové časopisu Transitions. Kurátoři: Arpád Gerecsey, Kees Schaepman, Karolina Hůlová. Pražský hrad, Tereziánské křídlo Starého královského paláce. Výstava trvá do 5. dubna, otevřena denně kromě pondělí od 9 do 16 hodin.

Autor:



Nejčtenější

Je to výprodej našeho kamarádství, reaguje Viewegh na slevy svých knih

Spisovatel Michal Viewegh v pořadu Za scénou

Euromedia, nový nakladatelský dům Michala Viewegha, láká na letní povídkový soubor Město mezi zelenými kopci, na kterém...

GLOSA: Brutal Assault opět dokázal, že patří k evropské špičce

Záběr z festivalu Brutal Assault 2018

Kolem 19 tisíc lidí dorazilo do areálu pevnosti Josefov v Jaroměři na letošní ročník festivalu Brutal Assault. A...



Spisovatelé napadli koncert Karla Gotta v Lipsku. Přitom žádný nebude

Karel Gott v pražské O2 areně 12. června 2018

Část Asociace spisovatelů se rozhodla napadnout říjnové vystoupení Karla Gotta v rámci Roku české kultury v Lipsku. Z...

KOMENTÁŘ: Dívejte se! Oscara získává největší tupost roku

John Nelson, Gerd Nefzer, Paul Lambert a Richard R. Hoover. To je sestava,...

Málokdy se vidí, aby více než šest tisíc vážených osobností spáchalo v jediném okamžiku hromadnou společenskou...

KVÍZ: Jak znáte Rychlé šípy a Jaroslava Foglara, plantážníci?

Rychlé šípy

Mirek Dušín, Jarka Metelka, Jindra Hojer, Červenáček a Rychlonožka. Příběhy Rychlých šípů od Jaroslava Foglara hltaly...

Další z rubriky

Psaní je jak řízení auta, říká Dana Emingerová při křtu nové knihy

Dana Emingerová křtí svou knihu Doba obalová

Nové knížce Doba obalová spisovatelky Dany Emingerové patřil páteční večer v Divadle Sklep na Dobešce. A také hostům,...

Zemřela Eva Gorčicová, hlas známý z Dallasu či Star Treku

Eva Gorčicová v muzikálu Charleyova teta v Městském divadle Brno

V úterý 22. prosince odešla další z hereček Městského divadla Brno, pětašedesátiletá Eva Gorčicová. Talentovaná...

KOMENTÁŘ: Příští obětí vlny korektnosti může být Ježíšek nebo Vinnetou

„Malá černoška“ z přelomu 18. a 19. století se v Amsterdamu nově jmenuje „Dívka...

Až ve středu poběží v televizi oblíbená vánoční komedie Láska nebeská, vychutnejme si pořádně okamžik, kdy v ní děti...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz