"Naše hudba je na každém koncertu jiná, ale není jen o improvizaci. Některé písně mají jasnou strukturu, jiné zase závisejí na prostředí. Ale po zvukové stránce nám jde vždy o improvizaci, přestože máme v některých věcech hodně svobody, co se týče hraní," vysvětluje kytarista Banny. Na nahrávce, která vznikla v ostravském studiu Českého rozhlasu, kapela spolupracovala ještě s perkusistou Petrem Moczkem.
Kompaktní disk nabízí celkem osm písní, vedle titulní písně Zem?, to jsou například další zhudebněné Březinovy básně Hory, Letní slunovrat, Dithyramb světů a další. "Nahrávka sice vznikala hekticky, protože nebyl zas takový dostatek času pro větší kombinaci se zvuky, ale každé prostředí, i to ve studiu, je pro naši hudbu inspirativní," říkají hudebníci, pro něž je vždy důležité prostředí, v němž hrají.
Nahrané písně na svém prvním kompaktním disku proto považují za jeden ze zaznamenaných koncertů. "Spíš jsme se potýkali s psychickými problémy, protože jsme byli pod časovým tlakem," uvedli k faktu, že nahrávka hudby vznikla během pouhých čtyř dnů. Hudba kapely Srpen, označovaná také jako "meditativní krajina zasněné duše" nebo obraz "symbolistních Březinovských nálad" využívá rozmanitých zvukových efektů, jimiž hudebníci působivě deformují zvukovou barvu nástrojů. Zvlaštní, až meditativní nádech hudby dotváří i hra se smyčcem na kytaře v podání Pavla Johana Johančíka.
Hudebníci chtějí posluchačům na svých koncertech nabídnout netradiční a osobitý zážitek. "Jde nám o meditaci, aby se člověk ponořil do naší hudby. Vždyť i my sami často nevíme, co se na koncertu stane. Záleží vždy na každém, co si z naší hudby vezme. Některé kousky jsou meditační a hodně o našich pocitech a obrazech, které v sobě nosíme," říká Pavel Johan Johančík o hudbě, která v sobě nosí až minimalistický základ hodně se opakujících motivů.
"Naše hudba je hodně spontánní a intuitivní. Někdy to zní jako pakárna, ale jsme schopni to zahrát znova," dodává. Kapela v současnosti zhudebňuje i verše Jana Skácela, také však starší čínské texty, dokonce i básně Puškina nebo Miroslava Vlčka.