Je sympatické, že první česká SuperStar plní, co slíbila: zůstala sama sebou jak na pódiu na pražském Výstavišti, tak v písních na nové desce Spousta andělů.
A nakonec i v nesmělých pokusech o konferování, jímž vyplnila počáteční pauzy při střídání kapel, než nastoupili oba známí superstarští moderátoři (proč ji nechali tak dlouho čekat?).
Konferenciéři jen potvrdili pravidlo: čím méně se na rockových koncertech mluví, tím lépe, byť bylo jejich vystupování civilnější než během soutěže Česko hledá SuperStar.
Během koncertu nacházela Langerová suverenitu a sebevědomí, zvláště v pevně posazeném rockovém zpěvu se cítí jako doma. Možná proto čtyři nové písně, jimiž představila desku, patřily k rychlejším, přímočařejším peckám.
Hudba sice zněla standardně až konvenčně, avšak kovově znělý, silný vokál Langerové jim dával pečeť výlučnosti. Řádil jako uragán ve skladbě Když nemůžu spát, rytmicky pulzoval v písni Nahá noc s ulétlým textem Milana Prince.
Další trumfy, hlavně pomalé písně z desky Spousta andělů, které otevírají jemnější odstíny jejího hlasu, však zůstaly skryty "v rukávu" Anety Langerové.
Důležitá je jiná věc. V úterý získala Langerová suverenitu. Má desku plnou nových písní a bude patrně budovat vlastní kapelu. Sestavu, s níž by dýchala a jež by odpovídala originalitě jejího hlasu, potřebuje nyní ze všeho nejvíc. Pokud mají být jejím domovem festivaly typu Rock For People a samostatné koncerty.
