Paganiniho zdatnost už dnes patří k samozřejmé výzbroji špičkových houslistů, ale jeho opusy stále vyvolávají sugestivní účinek. A Šporcl je pro tuto náročnou hudbu bezesporu mimořádně disponovaný houslista.
Jeho divoká jízda na supraphonské nahrávce začíná hned úvodním Capricciem č. 5 a přes letmá, byť líbezná melodická vydechnutí pokračuje dalšími ohňostroji technicky krkolomných pasáží, jimiž se hemží dalších pět capriccií i ostatní ukázky z Paganiniho tvorby.
Přesnost, verva, výbušnost, ale i smysl pro klenuté vedení melodií - to jsou hlavní přednosti Šporclovy hry. Spolehlivým partnerem je mu Petr Jiříkovský, ovšem klavír toho nemá vedle houslí moc co dodat.
Zpestřením snímku - i když je otázka, zda vyloženě nezbytným - jsou variace od soudobého amerického skladatele Davida Bakera na jedno z Paganiniho témat.
Kompaktní disk ukrývá navíc i videoklip s ďábelským minipříběhem, který režíroval Juraj Herz. Třebaže u Paganiniho jsou housle cílem, nikoli prostředkem ke sdělení myšlenek, Šporclova interpretace stojí za opakovaný poslech.
