Hlavní však je, že Šporcl (jemuž v Dvořákově síni naslouchalo hodně mladých lidí) zanechal skvělý dojem, a to přesto, že Dvořákův Koncert pro housle a orchestr a moll existuje v mnoha špičkových provedeních. Jak by ne, je to melodická, oslňující, virtuózní a emocionální skladba. Ze Šporclových vrstevníků ho nedávno natočil hvězdný houslista Maxim Vengerov, v jehož pojetí převládá intuitivní, leč nekomplikovaná líbeznost. Zcela jinak založený Šporcl přichází s intenzivním smyslným tónem, racionálnějším, intelektuálnějším, ale nijak povrchním, a v důsledku zajímavějším průhledem do romantického světa. Šporcl v hledání výrazu nesmí polevit, ale to on jistě dobře ví. Techniku má brilantní, jak ostatně předvedl i na Paganiniho capricciu, které zahrál jako přídavek.
Koncert, který byl cele věnován 160. výročí Dvořákova narození, nabídl i jinak to nejlepší z umění orchestru a jeho šéfdirigenta Vladimira Ashkenazyho. Na úvod zazněla patetická, vyhraněně vlasteneckým obsahem už našinci možná vzdálená předehra Husitská a celý večer gradoval Osmou symfonií, provedenou se vším leskem, roztančeností a temperamentem.
Pavel Šporcl na koncertě. |
Pavel Šporcl na koncertě. |
Pavel Šporcl na koncertě. |