Víte, že jste svým filmem naštvali českého prezidenta?
Cože?
Z filmu Good Vibrations
No on je konzervativec, bylo by divné, kdyby se mu líbil příběh o punku v Belfastu.
Máte pravdu. Budu to brát jako poctu, protože když o tom přemýšlím, asi bych nebyl rád, kdyby se líbil Davidu Cameronovi. Takže, pane prezidente, děkujeme za pozitivní recenzi, kdyby se vám náš film líbil, asi by na něj spousta lidí vůbec nešla.
Vy sám jste z Belfastu, ale proslavil jste se elektronickou hudbou. Nakolik byl film o punku osobní?
Celý projekt vznikl s opravdovou láskou a odhodláním. Jeho centrem je hudební obchod uprostřed nejnebezpečnější ulice v Belfastu. Každý, kdo na tom filmu dělal, tam chodil odmala kupovat desky. Já sám tam byl poprvé v deseti dvanácti letech a přehraboval se v krabicích s vinyly. Majitel obchodu Terrie Hooley, který je hlavním hrdinou, tam vždycky byl a zasvětil mě do hudebního fanouškovství. Byl jsem kluk, neměl jsem žádné peníze a on mi dával desky zadarmo. A to včetně těch raritních, s podpisy. Znám se dobře také se všemi kapelami, které jsme ve filmu zobrazili. Je to prostě hodně osobní snímek, který jsme si probojovali i s malým rozpočtem. Ale bylo to zvláštní pracovat na filmu se svými kamarády o svých jiných kamarádech. A protože v něm jde zejména o hudbu, bál jsem se, abych to nezkazil.
Elektronika tedy přišla až později?
Pro mě je důležitá jediná věc: hudba. Vyrostl jsem v rodině s deseti dětmi a já byl nejmladší. Když mi bylo sedm, poslouchal jsem Sex Pistols. V roce 1980 jsem poslouchal London Calling od The Clash, protože mi tu desku sestra koupila k Vánocům. Prostě jsem byl zkrátka odmalička obklopený hudbou a nasával a pozoroval ji opravdu od útlého věku. A od začátku to byla různá hudba. V patnácti jsem viděl film Quadrophenia a propadl subkultuře mods. Začal jsem tehdy poprvé jako dýdžej, který hrál ska a reggae. Pak přišel acid house a další obsese, které jsem na sebe nabaloval a zjišťoval, že chci sám začít skládat. Přes taneční hudbu jsem se dostával k avantgardním německým kapelám, experimentům. A vlastně pořád něco objevuji.
A jak jste se s tak širokým záběrem vlastně dostal k filmu?
Prostřednictvím mého alba. Od začátku, co jsem začal skládat, zněly moje věci tak nějak filmově. Měl jsem štěstí, že si mě všimli ti správní lidé jako režisér Steven Soderbergh, který mi dal jako první šanci pracovat na vysoké úrovni. Měl jsem za sebou jen pár malých filmů a najednou jsem dělal Dannyho parťáky. Ale vůbec poprvé jsem skládal pro snímek, který paradoxně dělal můj současný spoluproducent filmu Good Vibrations. Je to zase souhra okolností. Ale teď se chceme spolu do natáčení pustit ještě víc.
Skladatel soundtracku a spoluproducent filmu Good Vibrations David Holmes
Prý máte zálibu i v soundtracích českých filmů. Jak k tomu došlo?
Seznámil mě s nimi Andy Votel, který dokonce vydal některé z nich v reedicích na svojí značce Finders Keepers v Manchesteru. Naprosto jsem jim propadl. Třeba ty klávesy ve Valerii a týdnů divů jsou prostě fantastické. Teď zrovna pracuji jako producent i na nové desce Primal Scream a dával jsem jim ten film na DVD. Pak jsme dělali na jedné písničce a najednou slyším, jak tam hrají klávesy, které nemohlo inspirovat nic jiného. Taky obdivuji vaší verzi Malé mořské víly. Ta hudba, to je šílenost. Hodně mě ovlivnila při práci na projektu Unloved. Anebo Sedmikrásky?! Na jednu party v Los Angeles jsem si z nich dokonce nechal udělat velkou plachtu, před kterou jsme pak hráli s muzikanty naživo. Mělo to velký úspěch.
