Zieleniec svými odpověďmi posiluje nekonfrontační či velmi povšechný, nekonkrétní charakter většiny otázek. Kde Koubská tasí jen trochu rozčilenější výrazy (a tónem ihned připomene kolegyni Janu Klusákovou v jejích interview "nadoraz"), spoluzakladatel ODS buď uhýbá k relativismu, k abstrakci, nebo použije svoji konzervativní výbavu, již důsledně (a zajímavě!) projeví například při své obhajobě trestu smrti či při obraně tradic ("Některé věci se nikdy nezpochybňují."). Protože valná část knihy vznikla ještě během Zieleniecova ministrování, mohlo by se zdát, že pedantská zdrženlivost je vyvolána i tíhou tohoto politického závazku. "V zimě 1998, zhruba po dvouleté přestávce" se žurnalistka a teď už exdiplomat scházejí k závěrečnému dialogu, aby probrali, co se stalo v ODS, k jakým hodnotovým či názorovým posunům u Zieleniece došlo - ovšem i tentokrát to má obezřetnost pevně v rukou. Takřka vše se v této knize dozvíme jen v zásadě. Text postrádá rovinu, která deklarované zásady zdůvěrňuje a činí uvěřitelnými a ověřitelnými. Je-li tedy potlačena dimenze v širokém smyslu slova intimní, o to vyšší musí být nároky na samo "přemýšlení o světě". Ale tady zřetelně vystupují limity: Zieleniec někdy působí, jako kdyby myšlení vědomě zastavil nikoliv z konzervativní zásadovosti, která před propátráváním a věčným zpochybňováním dá přednost kupříkladu náboženskému tabu, nýbrž z pouhé pohodlnosti. Projevuje se jako muž postřehů, nikoli analýzy. Marxe, s nímž se jako ekonomický vědec v oficiálních strukturách jistě musel zásadně potýkat, shrne do démonicky laděného a "vytěsňujícího" odstavce. České kvality brání vulgarizacemi. Když tvrdí, že česká poezie je "cosi unikátního", protože báseň v češtině "má nejen obsah, metafory, rytmus, tedy patřičnou básnickou výbavu, ale ještě také výraznou melodii, hudbu", docentovi ekonomie toto nadšení odpustíme. Ale u tak ambiciózního politika se nelze neohradit proti větě: "...Podíváte-li se do sousedních zemí, zjistíte, že rozhodně nejsme horší než jiní. Setkáte se tam mnohdy i s velmi ostrými projevy netolerance a xenofobie... Naopak si myslím, že naše společnost je z tohoto hlediska jednou z nejotevřenějších v Evropě." Právě když vyjedete do okolních zemí - a vezměme teď za příklad tu největší z nich -, okamžitě vidíte tu lidskou různost, barevnost oproti zdejší jednobarevnosti. Nikdo nepopírá, že i tam se objevují "ostré projevy netolerance a xenofobie", ale je nutné a poctivé říci, že číselné poměry mezi "domorodci" a přistěhovalci jsou tam až dramaticky odlišné - jenže v knize o tom nepadne slovo. Dokážeme si představit (abychom vyjádřili ten procentuální poměr), že by zde žilo osm set tisíc přistěhovalců? Zieleniec není tak monstrózní figurou jako Klaus, ale i v něm se zvláštně spéká zásadovost s bohorovností. Proto věříme, jak v Přemýšlení o světě exdiplomat praví v jednom z popisků pod fotografiemi, že jejich spolupráce i rozchod byly bouřlivé. Ale příliš nevěříme, že by Zieleniec tuto bouřlivost dokázal v dohledné době zajímavě přiblížit.
Josef Zieleniec & Libuše Koubská: Přemýšlení o světě. Fotografie Ondřej Němec, Jan Mihaliček, archiv ČTK a autora. Ladislav Horáček - Paseka, Praha a Litomyšl 1998, 144 stran, náklad a cena neuvedeny.
