Váš hrdina, lékař Ejtan, srazí afrického migranta a od nehody ujede. Zachovala byste se stejně?
Nikdy nemůžete předpovědět, jak se v dané situaci zachováte. Samozřejmě, když se mě teď zeptáte, tady ve čtyřhvězdičkovém hotelu za slunečného dne, odpovím vám, že ne. Pomohla bych, ať už by to byl Izraelec nebo Afričan. Jenže o samotě, v noci, když se nikdo nedívá a jste ve stresu, by to mohlo být úplně jinak.
Pracovala jste tedy s předpokladem, že naši morálku ovlivňuje přítomnost okolí?
Jistě, ačkoliv by to asi mnozí odmítli veřejně přiznat. Všichni v sobě máme soubor pravidel a nějakou zažitou představu o tom, jací jsme. A všichni o sobě rádi uvažujeme jako o dobrých lidech. Jenže i ten člověk, který odjede od nehody, může být jedním z „dobrých“.
Obálka knihy Probudit lvy
Narážíte na to, že je tato představa příliš omezená?
Spíše na to, že jen proto, že člověk něco takového udělá, nemusí to být automaticky zloduch a lidská zrůda, jak vám napovídá intuice.
Přesto k morálnímu obratu Ejtana dovede až manželka zesnulého muže. Výhrůžkami jej dožene k uvědomění, že společnost není tak dokonalá, jak si vždycky myslel.
Ano, přichází o představu, kterou mu společnost, v tomto případě izraelská, tloukla do hlavy. Najednou vidí běžence z Eritreje, kteří ale nevystupují v reklamách nebo filmech, jdou však spatřit těžko. Ukrývají se totiž v kuchyních a umývají nádobí, vysávají koberce, pracují pro nás ve dne v noci, nejsou tak skoro vidět ani v ulicích.
Je ta zaslepenost pro Ejtana, potažmo Izraelce, které reprezentuje, obranou?
Stejně jako nechcete o svých rodičích vědět úplně všechno, abyste je mohli pořád stejně milovat, nechcete všechno vědět ani o své zemi. Je to přirozené. Já bych však chtěla, aby lidé začali vidět realitu ve všech jejích barvách.
Věříte, že vaše děti už budou žít ve společnosti, která nebude ignorovat migranty?
Ano, protože když se věci mohou tak rychle změnit k horšímu, proč by se nemohly rychle změnit k lepšímu?
Přesto vás někteří Izraelci za to pověstné nastavování zrcadla kritizují.
To je pravda, v Izraeli převládá pocit, že když kritizujete vládu, pácháte něco jako vlastizradu. Jenže – a zase využiju příměru s rodiči – to, že se s nimi hádám, přece neznamená, že si jich nevážím a že je nemiluji.
