Knihu Smaragdové oči napsali Horkýže slíže spolu se svým dlouholetým kamarádem Danielem Steel Kvasnicou. "Měli jsme přetlak nápadů, ale hlavně to byly texty, které se nedařilo zhudebnit, proto se odkládaly. Motivace, proč jsme napsali knihu, samozřejmě pramení i z toho, že chceme našim fanouškům dát opět něco nového," vysvětluje lídr skupiny Peter "Kuko" Hrivňák.
Podle samotných Horkýže slíže vypráví jejich kniha příběh fiktivní nitranské kapely Smaragdové oči, která omylem přišla do kontaktu s místním podsvětím, a také o jejich fanouškovi Martinovi, který se stal jejich nejlepším kamarádem. Příběh, nad kterým se čtenář "pobaví a pohorší zároveň", se prý inspiroval skutečnými událostmi a "ukazuje, kam až člověka můžou dohnat drogy".
K podobnosti osudů "Horkýžů" a Smaragdových očí Kuko dodává: "Osudy ani ne, spíš duše je společná. Dialogy Smaragdových očí vyšly z úst Horkýže slíže. Používají starou zelenou Volgu, jako používali Horkýže slíže, a hrají stejnou muziku. Charakteristika členů je identická tak na padesát procent."
Součástí knihy bude i multimediální CD s fotogalerií a se zbrusu novou písní Blues zo starej ubytovně, kterou právě skupina posílá i do českých rádií. Horkýže slíže píseň nahráli ve spolupráci se speciálním hostem, čtyřicetiletým tour manažerem kapely Sex Pistols Neilem Stewartem McLarenem, se kterým se seznámili na letním festivalu Hodokvas.
Poslechněte siUkázku Blues zo starej ubytovně najdete v audiogalerii |
Kniha Smaragdové oči vychází 10. prosince u slovenského vydavatelství Legenda. Do 7. prosince si ji mohou i čeští fanoušci se slevou objednat v předprodeji na webu www.elegenda.sk. Od 10. prosince bude kniha v běžné knižní distribuci i v České republice.
Ukázka z knihy Smaragdové očiČeši majú dva fenomény. Trampizmus a Kubizmus. O tom druhom neviem nič. O tom prvom viem všetko. Aj keď mi Slováci sme českých trampov iba trápne napodobňovali, asi ako keď sa Japonec snaží byť kovbojom. V každom prípade Češi sú veľmi osobitý národ a spomínané čundre, to boli pre nás dôležité exkurzie do prostredia ich kultúry a mentality. Na čundroch sme absolvovali pravdaže aj množstvo iných dôležitých exkurzií, čo s muzikou majú iba málo spoločného. No čo sa týka existencie rockovej kapely, pokiaľ sa slovenská skupina nepresadí v Čechách, ako keby ani nebola. Je to určitá známka kvality a tiež aj komerčnej úspešnosti. Ak na Slovensku predáte 3 000 kusov CD, máte zlaté a nad 6 000 platinové CD. Takýto počet predaných CD majú na Ukrajine alebo v susednom Poľsku undergroundové kapely, ktoré hrajú nejakú nepočúvateľnú chujovinu na dvoch hrebeňoch. Ono všetko je relatívne, možno že spomínané ukrajinské kapely by chceli hrať v Rusku a ruské v Amerike, ale faktom zostáva, že pre slovenskú kapelu je mimoriadne zaujímavé preraziť v Čechách. Samozrejme, existuje tisíc možností. Môžete sa napríklad presťahovať do Prahy a zmeniť si meno na Dara Rolinc, Karin Ipekarin alebo trebárs na Sisa Wysraw. Môžete sa naučiť plynulú "českoslovenčinu" a zaradiť sa tým medzi také hviezdy, ako je spomínaná Darinka, Vierka Berkyová alebo Andrea Verešová. Spievať o "šatičkách, botičkách, kytičkách" a časom si možno vypracujete aj perfektné "ř" ako Zuzka Belohorcová z Peříčka. Tiež môžete vydať CD v češtine, dokonca aj prispôsobiť celú melodiku a frázovanie "českým" ušiam. Môžete nahrať niekoľko duet s nejakou českou pophviezdou, môžete si nechať napísať niekoľko českých textov atď. To nie je problém. Problém je, keď slovenská kapela chce preraziť niekde vonku, nestratiť pritom svoju tvár, ale zároveň pre to niečo aj urobiť. Na takýto konkrétny krok existuje potom veľa názorov aj v rámci jednej skupiny. |
