Nejvýznačnější český literární festival uvítá mimo jiné amerického autora Paula Austera nebo nejslavnější kanadskou spisovatelku Margaret Atwoodovou. A jeho všeobjímajícím tématem bude rok 1968, jehož čtyřicáté výročí si budeme připomínat.
Od Prahy po Kalifornii
Podtitul přehlídky, která se bude konat od 1. do 5. června v pražském Divadle Minor, hlásá „smích a zapomnění“. Nemá to však asociovat jen konec uvolněného pražského jara a počátek „normalizovaných“ poměrů, které předznamenal vpád sovětských tanků.
Organizátoři chtějí představit hektický rok 1968 v mezinárodním měřítku: francouzské studentské bouře, německé vyrovnávání se s minulostí, mexické politické násilnosti, americké protesty proti válce ve Vietnamu, kulturu hippies a boj za občanská práva - nemluvě o vraždách černošského vůdce Martina Luthera Kinga a prezidentského kandidáta Roberta F. Kennedyho. To všechno byly události, které ovlivnily i dnešní svět.
K tématu inspirovala prezidenta festivalu Michaela Marche stále se vnucující myšlenka: čím to je, že některé roky tak hlučně vstoupí do historie, a jiné tiše zapadnou? „Festival se pokusí zmapovat, co šedesátá léta přinesla, co zůstává skryté, bolavé, zneklidňující - dědictví často mylně chápané jako všemi přijatá realita,“ míní March, newyorský básník žijící v Praze.
Oslovil desítky slavných pamětníků i aktérů z celého světa, aby na tu dobu napsali své vzpomínky: mezi oslovenými je i Milan Kundera, otázkou však je, zda odpoví.
Na festivalovém webu (www.pwf.cz) již „visí“ úvahy známého českého publicisty A. J. Liehma či Američana Greila Marcuse, někdejšího sloupkaře časopisu Rolling Stone, který šedesátý osmý prožil v kalifornském Berkeley a vzpomíná na něj jako „na rok hrůzy a nevěřícnosti“.
„Tři měsíce se tu každodenně odehrávaly projevy, pochody, okupační stávky, které nakonec ve stylu řeckého dramatu vyvrcholily katastrofou,“ píše Marcus. Dodává však, že skutečné historické dění k Američanům nedospělo: „Jen málokoho, pokud vůbec někoho, zajímalo, co se děje ve světě; nikdo se nedíval za svůj práh; lidé se utápěli ve své vlastní marnivosti. A na tvářích těch, kteří nesouhlasili, lpěl výraz povýšené bohorovnosti.“
Bože, kup mi mercedes
Přímo na festivalovém pódiu pak pohled rozšíří příslušník beatnické generace Michael McClure (1932), který patří mezi celebrity osmnáctého ročníku festivalu. Je pamětníkem legendárního čtení v sanfranciské Gallery Six, kde roku 1955 Allen Ginsberg poprvé recitoval své Kvílení, Jack Kerouac ho zvěčnil v autobiografické próze Big Sur (1962) a Janis Joplin proslavila jeho píseň Mercedes Benz, v níž vyzývá Pána Boha, aby jí koupil auťák nebo barevnou televizi.
O dalších hvězdných autorech, kteří se zaskví v Praze, jsme se zmínili již v úvodu. Poprvé tu vystoupí americký spisovatel Paul Auster (1947), jemuž v českém překladu právě vyšel román Brooklynské panoptikum. Tragikomický příběh šedesátníka Nathana Glasse, který se stává kronikářem pošetilých lidských osudů ve svém okolí, trochu vybočil z dosavadní autorovy tvorby, ale to mu neubírá na čtivosti. Nadto se odehrává v New Yorku těsně před tragickým 11. zářím 2001.
Chybět nebude ani Kanaďanka Margaret Atwoodová (1939), jejíž jméno se pravidelně objevuje ve spekulacích v souvislosti s Nobelovou cenou za literaturu. Všestranná a podle mnohých nejlepší současná světová spisovatelka se silně angažuje i v ekologických či ženských otázkách, takřka kultovní ohlas si získal její temný román Z hlubin. V češtině letos vyšla její další próza Penelopiáda.
Atwoodová v ní podává svoji verzi Homérova mýtu o věrné manželce krále Odyssea Penelopě, která na svého muže čekala dvacet let, a vtipně se snaží zjistit, co tím dlouhým čekáním vlastně Penelopa ve skutečnosti sledovala.
