Díky své prozaické tvorbě patří Vaculík mezi přední poválečné české spisovatele. Lidé jej však znají spíše pro jeho politické angažmá za komunistického režimu.
Vaculík se narodil 23. července 1926 v Brumově na Valašsku v rodině tesaře, patří ke generaci, která po válce s velkými ideály začala budovat novou, lepší, socialistickou společnost a v 60. letech se dočkala krutého vystřízlivění.
Za okupace a krátce po ní studoval obuvnickou a obchodní školu a pracoval u firmy Baťa ve Zlíně, v roce 1950 dokončil studia na pražské Vysoké škole politické a sociální. Souběžně působil jako vychovatel mládeže a následně jako redaktor v nakladatelství Rudé právo, později ve vysílání pro mládež Československého rozhlasu.
V roce 1965 nastoupil do redakce Literárních novin (později Literární listy, Listy) a právě zde si svými kritickými články získal přízeň veřejnosti. Kultovní záležitostí se stala i Vaculíkova novela Sekyra (1966), ve které sugestivním způsobem popsal poválečné nadšení a pozdější trpké zklamání.¨
Za svůj projev na sjezdu svazu spisovatelů v roce 1967 byl vyloučen ze strany a publikace jeho manifestu 2000 slov, vyzývajícího občany k vytváření politiky zdola, je dodnes považována za jeden z vrcholů pražského jara. Konzervativní komunisté jej ovšem označili za platformu kontrarevoluce a po okupaci Československa již pro Vaculíka nebylo cesty zpět.
Po následující dvě desetiletí figuroval na předním místě v seznamu nepřátel státu. Přežíval díky nijak vysokým zahraničním honorářům za své knihy (zejména hororovou prózu Morčata, která byla přeložena do 11 světových jazyků) a v těžkých podmínkách organizoval vydávání děl zakázaných autorů v edici Petlice.
Své zkušenosti a každodenní trampoty z konce 70. let, ale i zvýšený tlak ze strany Státní bezpečnosti po vzniku Charty 77, mezi jejíž zakládající členy patřil, shrnul sympatickou, neheroizující formou ve své knize-deníku Český snář.
Zároveň psal vysoce ceněné fejetony, pravidelně jeden za měsíc. Jejich čtenáři však byli téměř výlučně z disidentských kruhů – normálně vydány byly až ve dvou sbornících Jaro je tady a Srpnový rok po roce 1989, který znamenal i Vaculíkův návrat do publicistiky. Vaculík dodnes pravidelně přispívá do Lidových či Literárních novin.
