Což není jediný rozdíl mezi odlehčenou klasickou bondovkou a novým typem špiona v podání Matta Damona, přestože i v moderní "bourneovce" sviští vozy, padají výstřely, drnčí telefony a zní ruština zlosynů řízených zpovzdáli Karlem Rodenem coby ropným magnátem.
Model hry na kočku a myš z prvního dílu trvá. Hrdina stižený ztrátou paměti postupně odhaluje odpovědi na klíčové otázky - kým jsem byl, co jsem udělal a proč mě chtějí zabít, přičemž před svými pronásledovateli střídavě buď utíká, nebo jde po téže stopě vždy o krůček, o vlas, o vteřinu před nimi. Právě náskoky či úniky "o fous" spolu s neklidně tepající hudbou budují solidní tempo a napětí.
Ovšem na rozdíl od Bonda je Bourne oddaný pouze své dámě v podání Franky Potenteové a tvůrcům dá dost práce zařídit, aby Damon mohl splnit žánrový vzorec mlčenlivého vlka samotáře. Alespoň přitom uvedou na pravou míru hollywoodské pohádky o dýchání z úst do úst pod vodou.
Na osamělé pouti od Itálie přes Amsterdam do Moskvy sice rek potká i jinou pěknou slečnu, jenže coby opak Bonda si neužívá ani lásky, ani cestování. Tenhle typ agenta si svou profesi nevychutnává, raději trénuje mozek i tělo: je mlčenlivý, sveřepý, ponuře mrazivý stejně jako sychravá podmračenost většiny kulis.
Ostatně rovnocennou roli jako Damon tu hraje Berlín, z každého druhého záběru čiší, jak si Německo umí hollywoodské štáby přilákat. Prodá demonstrace na náměstí, tramvaje, řeku, lodě i hotely, v nichž tajnou agentku ubytovanou pod vlastním jménem najde hravě každý školák.
A v tom je potíž: v historce, již hrdina ještě korunuje plačtivou morální zpovědí. Šikovné řemeslo i vyzrálý Damon, jemuž z chlapeckého zjevu zůstal už jen ten ohrnutý nos, totiž slouží dobově omezené korupční zápletce o privatizaci v Rusku. Kdežto Bond ví: Diamanty jsou věčné.
