Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Špatně interpretovaný Šibík

  10:12aktualizováno  10:12
Jan Šibík je v současnosti nejlepším fotožurnalistou pracujícím v českých médiích. Má rozpoznatelný rukopis, vyčnívá dravostí, obrovskou snahou dostat se k podstatnějším věcem, než jsou chlebíčková zasedání vlády a dopravní zácpy. Ani jim se jako fotoreportér Reflexu sice nevyhne, nicméně často vyráží - vesměs za nedostatečného finančního krytí - za hranice, do míst, kde nachází hrůzu, kterou my tady známe naštěstí pouze zprostředkovaně - právě díky médiím.
Šibík nechce jen informovat; chce burcovat, probouzet svými snímky společnost, aby zaujala k dotyčné tragédii postoj. Zároveň si však neustále musí ověřovat, zda jsou jeho práce "dobré", zda mají "úspěch", jestli už je konečně brán naprosto vážně. Z Šibíkova vystupování je tato urputná snaha jasně čitelná; stejně tak strach z případného nepochopení či nedejbůh odmítnutí jeho díla. Viz rozhovory, které nedávno poskytl poté, co svou čtrnáctiletou kariéru shrnul do monografie Ďábel v nás. Jejích 77 záběrů je současně vystaveno v pražském Obecním domě.

Monografie má krásnou grafiku a kvalitní tisk. Jenže koncepce knihy - je dílem Daniely Mrázkové - projekt neblaze poznamenala. Projevuje se to již v předmluvě Jiřího Rulfa. Šibíkova tvorba je obsažnější, než aby se o ní psalo ve stylu: je nebezpečné sedět za pecí a myslet si, že se nás hrůzy světa netýkají, takže je dobře, že na ně Šibík upozorňuje. Tak lze psát o každém lepším fotoreportérovi! Skutečně reprezentativní monografie si navíc žádá i včlenění autorovy tvorby do českého a světového kontextu, nikoli jeho snímky srovnávat s plátny Vincenta van Gogha, jak neumně činí Rulf.

Jan Šibík: Ďábel v nás

Koncepce a výběr fotografií Daniela Mrázková
Předmluva Jiří Rulf
Grafická úprava Aleš Najbrt
Praha 2001, Plejáda
177 stran, 1500 výtisků
Prodává se za 1400 korun
Výstava v Obecním domě trvá do 9. října 2001
Mrázková fotografie nevybírala ani chronologicky, ani tematicky. Zřejmě nejsugestivnější Šibíkovy záběry, ukazující africký hladomor, jsou tu promíchány se snímky z Bukurešti, Havany, Albánie a Prahy. Žádná reportáž nezůstala pohromadě, z každé je vybrán jeden či dva nejefektnější snímky. Šibík je přitom silný právě schopností popsat mezní situaci uceleným souborem. V tomto výběru pak Šibík vyznívá nespravedlivě: jako kdyby mu šlo o jednorázový spot, o úder na žaludek diváka, ne o příběhy zobrazovaných. O vyfocených dramatech navíc kniha mlčí. Omezí se na krátké popisky typu: Dívka v sedmém měsíci těhotenství žila v bukurešťské kanalizaci, počala tam dítě a působila dojmem, že v puchu podzemí bude snad i rodit. K takovému drakonickému tónu by se Sebastiao Salgado - kterého Šibík označuje jako jeden ze svých vzorů - nikdy nepropůjčil. Kdybychom neznali Šibíkovy upřímné reportáže, jevil by se ve světle Ďábla v nás neuctivě a namyšleně.

Není ovšem těžké poznat, odkud vítr vane. Daniela Mrázková je šéfredaktorkou měsíčníku Fotografie magazín a v anonymně psané poznámce o nové knize Šibíkova kolegy Karla Cudlína nechala v nejnovějším čísle časopisu otisknout i tuhle větu: "Škoda jen, že Cudlín se drobnou knížečkou z fotografické ediční řady Torstu nezaslouženě ocitá v nevýhodném postavení chudého příbuzného vůči souběžně vydané a po všech stránkách reprezentativní publikaci vrstevníka Jana Šibíka." Těžko si představit ješitnější "malou domů".

Koncept publikace by se dal ospravedlnit tím, že v Šibíkově tvorbě zdůrazní zobrazení toho nejtemnějšího, nejzběsilejšího, co v člověku je. Jenže ani takhle se autorovy fotografie interpretovat nedají! Šibík nikdy nefotil "úvahy" a obecně lidské situace, není to esejista jako zde již zmíněný Salgado; není však ani potíračem tabu jako James Nachtway. Šibíkova práce je hodná respektu jako divoká, někdy zakrvácená aktualita a občas i obrazově velmi kultivovaná informace: z jeho fotek dokážeme vyčíst, v čem přesně byla událost tragická, kdo koho zabil, jak velký mají děti hlad. Nikoli však, proč člověk dokáže být tak krutý.

Zveřejňujeme rovněž reakci Jana Šibíka na tento článek:

"Musím zareagovat na část obsáhlé recenze mé nové knihy a výstavy Ďábel v nás. Jan H. Vitvar zde s určitostí tvrdí, že šéfredaktorka měsíčníku Fotografie magazín neblaze poznamenala právě vydanou knihu. Což ovšem není pravda. To, že nebudou fotografie seřazeny ani chronologicky ani tématicky bylo mé vlastní rozhodnutí, s kterým jsem za pani Mrázkovou již přišel a požádal ji pouze o seřazení jednotlivých záběrů a pomoc při definitivním výběru fotografií pro knihu. Taktéž jsem se sám rozhodl oslovit kolegu z Reflexu Jiřího Rulfa o napsání předmluvy. Záměrně jsem nechtěl ”suchý” text od odborného kritika, který by nějakým způsobem včleňoval mou tvorbu do kontextů. Chtěl jsem text od člověka kterého si velmi vážím a který mě zná řadu let. Tudíž veškerá kritika koncepce padá jen a jen na mou hlavu nikoliv na hlavu Daniely Mrázkové."

Fotografie zmrzačeného dítěte ze Sierra Leone.

Fotografie Jana Šibíka z monografie Ďábel v nás.

Fotografie Jana Šibíka z monografie Ďábel v nás.

Fotografie Jana Šibíka z monografie Ďábel v nás.

Fotografie Jana Šibíka z monografie Ďábel v nás.

Fotografie Jana Šibíka z monografie Ďábel v nás.

Fotografie Jana Šibíka z monografie Ďábel v nás.

Fotografie Jana Šibíka z monografie Ďábel v nás.

Fotografie Jana Šibíka z monografie Ďábel v nás.

Fotografie Jana Šibíka z monografie Ďábel v nás.

Autoři:



Nejčtenější

Film s Kevinem Spaceym utržil za první den v kinech jen 126 dolarů

Kevin Spacey ve filmu Billionaire Boys Club

Herec Kevin Spacey obviněný ze sexuálního nátlaku utrpěl další ránu ve své kariéře. Novinka Billionaire Boys Club, v...

Je to výprodej našeho kamarádství, reaguje Viewegh na slevy svých knih

Spisovatel Michal Viewegh v pořadu Za scénou

Euromedia, nový nakladatelský dům Michala Viewegha, láká na letní povídkový soubor Město mezi zelenými kopci, na kterém...



Zemřel český dýdžej Michal Maudr známý pod přezdívkou DJ Loutka

DJ Loutka

Ve věku 51 let zemřel jeden z nejznámějších českých dýdžejů a výrazná postava tuzemské taneční scény Michal Maudr,...

KOMENTÁŘ: Dívejte se! Oscara získává největší tupost roku

John Nelson, Gerd Nefzer, Paul Lambert a Richard R. Hoover. To je sestava,...

Málokdy se vidí, aby více než šest tisíc vážených osobností spáchalo v jediném okamžiku hromadnou společenskou...

KVÍZ: Jak znáte Rychlé šípy a Jaroslava Foglara, plantážníci?

Rychlé šípy

Mirek Dušín, Jarka Metelka, Jindra Hojer, Červenáček a Rychlonožka. Příběhy Rychlých šípů od Jaroslava Foglara hltaly...

Další z rubriky

VIDEO: Nahé ženy jsou u nás naposledy. Organizátoři lákají i na orgasmy

Na výstavě Voayer ukazují dívky vše, co se ukázat dá.

Voayer: Poslední výstava skutečných nahých žen. Nekompromisní název láká diváky na kontroverzní výstavu, která k nám...

OBRAZEM: Jak viděl Jiří Kolář srpen 1968, odhaluje Národní galerie

Národní galerie v Praze uspořádala rozsáhlou výstavu děl  Jiřího Koláře. Na...

Národní galerie představuje u příležitosti 50. výročí sovětské okupace Československa v srpnu 1968 rozsáhlou výstavu...

Dámský klín i zrádné spirály. Zakázaní slovenští umělci vystavují na Kampě

Z výstavy Hommage à Peter Vajda

Letošnímu létu v pražském Museu Kampa bezesporu kraluje britský „fotograf královen“ Cecil Beaton. Přesto se v druhém...

Najdete na iDNES.cz