Expozice nazvaná Příkladné portréty představuje pouze zlomek autorovy tvorby, konkrétně portréty španělských i světových spisovatelů, kteří jej v průběhu dvaceti let hluboce zaujali a které obdivuje.
Objevuje se zde například Oscar Wilde, Guillaume Apollinaire, James Joyce, Vladimir Nabokov, Stendhal, Gustave Flaubert, Sigmund Freud, Truman Capote, François Villon, Paul Verlaine i Casanova.
„Pokud maluji osobu, která mě nijak zvlášť neoslovuje, vzniká z toho karikatura,“ vysvětluje Arroyo. Přestože se ve své portrétní tvorbě zdaleka neomezuje pouze na spisovatele, sám má od dětství k psaní a literatuře silný vztah. Studoval žurnalistiku v Madridu, ale když odešel do Paříže s cílem stát se spisovatelem, zjistil, že je mu bližší výtvarný projev.
„Ačkoliv jsem bilingvní, během exilu ve Francii jsem v podstatě ztratil mateřský jazyk a s ním i schopnost psát. Byla to vlastně náhoda, že jsem začal malovat,“ říká autor, který se kromě malby věnuje i sochařství či divadelní scénografii. Inspirace skutečností Pětapadesát vystavených portrétů je charakteristických použitím různých technik v kresbě, grafice i malbě.
„Vždy hledám způsob, jak vyjádřit osobnost určitého člověka,“ podotýká umělec. Goethův portrét je tak načrtnut jakoby na fotografii romantické krajiny, Shakespearův na podkladu obálky jeho vlastních Tragédií a snímek Tristana Tzary je jakoby polepený různě roztrhanými puntíky.
Přestože portréty často působí dojmem, že jsou jen zcela lehce načrtnuté, na jednom pracuje Arroyo zhruba týden, někdy však i tři neděle. Podstatnou část času stráví vymýšlením daného portrétu. „Většina mých věcí je namalovaných dřív, než je vytvořím, ale jen v mé hlavě,“ říká malíř, který se nechává inspirovat i skutečnou podobou portrétovaného – třeba z dokumentární fotografie či dobové podobenky.
Nenechá se jí však omezovat. „Ve Španělsku je velmi známý jeden Cervantesův portrét z polovičního profilu. Já jsem jej však namaloval zcela zpříma,“ dodává Arroyo.
V Praze představená výstava byla poprvé uvedena v loňském roce ve španělském Santiagu de Compostela a od té doby putuje po Institutech Cervantes po celém světě.
Janáček tu není Podle kurátorky výstavy Fabienne di Rocco autor průběžně doplňuje sbírku o portréty spisovatelů té země, kde se právě nachází. V Praze je tak na přehlídce vyzdvižen portrét Franze Kafky, který však Arroyo vytvořil již v roce 1988. Kromě něj oslovil Arroya například hudební skladatel Leoš Janáček nebo malíř František Kupka. Protože však nejde o spisovatele, jejich portréty na výstavě nenajdete.
