U něho se v první půli 30. let Větrovský skutečně učil a je to znát. Konkrétně v aranžmá aktů, které tvoří asi nejcennější část jeho pozůstalosti.
Ale i tak jsou tyto akty názornou ukázkou, proč byl Drtikol v této disciplíně mistrem, jenž tu ve své době neměl sobě rovného.
Větrovského akty vyznívají značně epigonsky. I bez zdůrazňování vazby na učitele si můžeme všimnout neohrabaností v práci s modelkami: jejich výrazy jsou někdy bezradné či naivní, špatně vycházejí nohy, svícení není domyšleno do detailů.
Schází tomu duch, má to pouze patinu, kterou dodal sám čas. Takže Větrovský je typický "malý" autor, ale dozajista ne tak bezvýznamný, aby mohl scházet v nějaké příští encyklopedii českých fotografů. Ta z roku 1993 jej totiž pominula.
