Anděl 2012
|
Ale i v rámci daných limitů se dá vykouzlit slušný večer, jaký předvedly hudební ceny Anděl, ne snad závratný, ale přijatelný a určitě snesitelnější než Český lev, o Českém slavíkovi nemluvě. Večer, který se držel věci, vystavěný čistě na hudbě a s hudbou, profesně zvládnutý, rytmizovaný, přehledný.
Pomohlo mu pár dobrých nápadů jako sestřih minulých čestných laureátů či rekapitulace letošních vítězů. Leoš Mareš pořad uváděl uvolněně, ale decentně, dryáčnických propadů se vyvaroval s výjimkou zmínky svého následujícího "kšeftíku na diskotéce".
V jiném okamžiku ceremoniálu by shození noblesy nevadilo, ale vedle jeho vrcholu zaskřípalo nevkusem.
A tím vrcholem se stal vstup Pavla Bobka do síně slávy populární hudby, jímavý moment prostý umělého patosu, kdy muzikanti, kteří si vůbec na rozdíl od jiných umělců dovedou svůj svátek aktivně vychutnávat, povstali k ovacím spontánně a opakovaně.
Pro takové okamžiky se ceremoniály dělají, díky nim mají ceny ještě cenu - jen pro příště, tak čistá přirozená pocta, jakou Anděl dovedl přenést ze sálu do obýváků, se má nechat vyznít do závěrečných titulků, bez přilepeného estrádního dodatku. Ale na to stačí příště jeden škrt ve scénáři. Jinak slušná práce.
