Souvislosti: nezvykle osobní výstava Zdeňka Sýkory

- Jako by svou výstavou v Ústí nad Labem naznačoval Zdeněk Sýkora cestu těm, kdo se v jeho případě zřeknou pokušení mluvit o distinkci mezi metodou a systémem, zkoumání dialektiky řádu a chaosu, jež zakládá napětí jeho racionálně abstraktních maleb, objektů a realizací v městském prostoru, či úvah o vztahu (analogie či homologie?) mezi striktní estetikou počítačem definovaných obrazů a uvolněnou výtvarností jeho krajin.

Letos sice Sýkora v Litomyšli představil práce z posledních čtyř let výslovně pokračujících v umělcově velkém tématu, jímž se staly v sedmdesátých letech linie, pro Ústí však zvolil "didaktičtější" a zároveň "vyzývavější" variantu. Ze svého majetku a soukromých sbírek vybral soubor obrazů, objekt a partitury, jež v uzlových bodech přibližují celek jeho dosavadního díla, a výstavu nazval Souvislosti. Trsy Sýkorových prací ze šedesátých až devadesátých let záměrně nevytvářejí obligátní kalendárium jeho tvorby, ale upozorňují na příbuznost mezi ještě materiálovou abstraktní malbou a obdobím, kdy převládl zájem o programovanou kompozici. Ukazují, jak blízko mají jeho černobílé struktury ze šedesátých let k liniím a že mezi nimi existuje kontinuum přechodu v podobě obrazů opouštějících četnost změny směrem k působivému rytmu makrostruktury, jejž lze vnímat také coby postupně zvětšovaný detail z předchozích děl. Výstava ukazuje také velmi dobře logiku přítomnosti barevného prvku v Sýkorově díle a poskytuje i "prosté" potěšení esteticky čistého vizuálního vjemu.
Důvody takové malé retrospektivy umělce - jenž ve svých osmasedmdesáti letech patří, snad trochu promlčeně, k nejvýznamnějším postavám českého poválečného umění a předním tvůrcům z evropského okruhu konkrétního a konstruktivního umění - budou pravděpodobně osobního rázu. A tak i pro ty, kdo viděli Sýkorovu rozsáhlou bilanční výstavu ve výstavních sálech pražské Městské knihovny, má ústecká expozice mimořádný význam. Z rozmanitých příkladů totiž skládá bezprostřední, neakademizující obraz soudržného celku. A tím se také vracíme na začátek. Výstava je jakýmsi ostrovem samozřejmosti, dokáže zaujmout a přesvědčit ryze výtvarnými kvalitami prezentovaných děl a jejich dialogu, aniž by nutně přišly na přetřes algoritmy a jiné matematické, počítačem prováděné postupy, jež Sýkora užívá jako prostředku při tvorbě valné části díla. Kombinace pevné myšlenky, jasného vidění, citlivé ruky a vytrvalosti nakonec vede k tomu, že s dílem vnímáme i osobnost jeho tvůrce. Přestože jeho "skrytá" přítomnost nám kdykoli může položit nejednu těžkou otázku, není důvod se jí bát.

Zdeněk Sýkora: Souvislosti. Galerie Emila Filly. Ústí nad Labem. Výstava se koná do 11. listopadu.