Na komorní vernisáži byl za asistence kurátora Jiřího Surůvky promítnut Soukupův amatérský snímek Smrt v uhlí, který před třemi léty natočil právě v ostravském prostředí.
Proč jste se rozhodl pro malbu, když jste aktivní také jako filmař?
Oproti filmu nebo divadlu nabízí individuální uplatnění tvůrce. Především nevyžaduje takové finanční náklady.
Kolekce pochází z loňských prázdnin, předtím jste maloval abstraktní - mechanismy a mašinky. Proč ta změna?
Ty malby jsou již vlastně takovým protipólem, kdy jsem se vrátil k figuře, ale takovým zvláštním způsobem. Neměl jsem možnost využít živých modelů a nechtěl jsem zůstat u klasických portrétů nebo u figurálních kompozic. Na Žižkově a za Prahou jsem v jednom second handu objevil hromadu bizarních hadrových figurek, prapodivných věcí, které se někdo pokusil vytvořit. Na základě těchto modelů jsem potom namaloval busty a portréty, které jsou teď vystaveny i v ostravské Jámě.
Inspiroval vás při tvorbě nějaký konkrétní zážitek s hračkami?
Tyto obrazy vlastně vznikly z nouze, nějak jsem se střetl s tím, o čem jsem přemýšlel. Když bych měl být osobní, tak jsem se zrovna rozcházel s partnerkou s níž mám tříletou holčičku, takže do těch hadrových panenek se jakoby promítl tento psychologický motiv. Nechci být ale osobní, myslím, že jsem tuto změt podivných postaviček namaloval bez sentimentu, aniž bych cokoliv vnímal tragicky. Jinak bych vlastně namaloval jen otřepané téma o opuštěnosti hraček, což jsem nechtěl.
Z vašich obrazů se line specifická barevnost a vlastně i určitá bizarnost, pramení to z tvaru oněch hraček?
Tvar mají opravdu specifický. Jako by to byli takoví divní pseudolidi. Například ten hejkal, co vyplazuje jazyk, ale i jiné byly vlastně již takové poničené, když se tam válely v těch papundeklových bednách - hrabárnách, kde se přebírají lidi v prádle, tak tam byly naházené hromady těchto hnusnejch a zavšivených hraček.
Nepátral jste náhodou po jejich tvůrcích?
Mám takové tušení, nebo obavu, že je snad vyrábí a plete nějaká dílna pro invalidy. Ale nic bližšího nevím. Mi posloužily jako vděčné a tiché modely. I když jsou samozřejmě groteskní a absurdní, což zdůrazňuji například v různých sexuálních narážkách.
 |
 |
