Podle toho, co o výstavě One on One tvrdí její kurátor Radek Váňa, mělo by jít o střet mezi třemi haagskými a třemi brněnskými výtvarnými umělci. Vybraná díla si však konvenují natolik, že není možné mluvit o konfliktu. Jan Nálevka, Marleen Sleeuwitsová, Kateřina Šedá, Rachel Baconová, Milan Houser a Zeger Reyers si rozumějí a v jejich instalacích, fotografiích a malbách je to znát.
Z Nošovic do Afriky
Kurátor Váňa zná dobře haagskou výtvarnou scénu včetně jednoho z nejsilnějších hráčů na poli výtvarného umění, nadace Stroom. Ta spojuje umělce, zařizuje ateliérové domy, uděluje poměrně prestižní ocenění Premium Award a stará se nizozemským autorům o mezinárodní spolupráci. Váňa vybral tři tamní umělce a k nim principem jeden na jednoho brněnské protějšky.
U Kateřiny Šedé a Rachel Baconové je společný jmenovatel jasný. Obě se zabývají projekty se sociologickými přesahy. Na výstavě představuje Šedá svůj současný a dlouhodobý projekt nazvaný Nedá se svítit, který se zaměřuje na automobilový moloch v Nošovicích.
Baconová v dialogu k ní nainstalovala obrovský bílý člun, jakousi repliku lodi Mayflower. V interpretaci projektu pak srovnává africké imigranty z Itálie s otci poutníky, kteří na Mayflower před čtyřmi sty lety dorazili do Spojených států. Sama je navíc přistěhovalkyní z USA.
Podobně spolu ladí i jednobarevné plochy pláten Jana Nálevky a fotografie moderní architektury Marleen Sleeuwitsové. Jedinečnost urbanistických skvostů je právě v jejich zaměnitelnosti, v tom, jak jsou jednotlivé pohledy anonymní, unifikované. Nálevka své barvy míchá přesně podle vzorníku a výsledné plochy jsou pak podobně chladné.
Nespadne to?
Vizuálně nejvděčnější "bombu" si kurátor nechal do poslední části expozice. Milan Houser postavil věž z plechovek s barvami, a zatímco jedna její část je ještě neotevřená a nepoužitá, ta druhá žije svým životem, kape, zasychá, smrdí chemií, zkrátka vytváří vlastní dílo.
Zeger Reyers v sále postavil také věž. Z porcelánu. Šokující dílo nejenom pudí k otázkám (Nespadne to? Jak to tam drží? Kolik talířů při instalaci rozbil?), ale dává návštěvníkovi zakusit opojný pocit fascinace uměním. Haagští umělci mají bezpochyby větší zázemí pro tvorbu a lepší finanční prostředky. Mezi jejich díly a díly původem brněnských autorů, z nichž všichni jsou současnými uznávanými českými tvůrci, vznikl zvláštní soulad.
Nevznikl náhodou, ale kurátorským výběrem. Je samozřejmě možné hledat dál a tvořit podobné mezinárodní dvojice – najít průnik mezi současnými umělci v Evropě není tak složité, už proto, že mnoho českých výtvarníků jezdí na stáže a stipendijní pobyty do zahraničí a naopak.
Vlivy se mísí a není možné mluvit o čemkoli, co by na poli umění bylo specificky české či nizozemské. One on One není nijak zlomová či objevná přehlídka, ale návštěvníka baví, jak se mu před očima skládají dvojice i kompaktní šestice tvůrců.
Různí autoři: One on One
Dům pánů z Kunštátu, Dominikánská 9, Brno, kurátor Radek Váňa.
Výstava trvá do 21. března.
Hodnocení MF DNES: 70 %
