Sophia Lorenová je v titulní roli Horalky, již v neděli připomene ČT Art, prostě neskutečná. Výbušná, činorodá, hubatá, nezdolná i zranitelná ve chvíli, kdy se běsnění vojáků podepíše na těle i duši její filmové dcery, s níž odešla z Říma na rodný venkov do zdánlivého bezpečí.
Lorenová však není jedinou vycházející hvězdou snímku, pouze o rok starší byl tehdy Jean-Paul Belmondo, který je v netypické roli snílka takřka k nepoznání: žádné legrácky ani kaskadérské kousky tu nepěstuje. A režisér Vittorio De Sica vtěsnal předlohu Alberta Moravii do strhujících sedmadevadesáti minut; pozdější televizní verze Horalky, byť opět s Lorenovou v hlavní roli, už si dávala víc načas.
Původní snímek sbíral ceny ve velkém, od Zlatého glóbu po britskou trofej i festivalovou poctu z Cannes pro nejlepší herečku. A klíčovou scénu se Sophií Lorenovou po brutálním znásilnění její filmové dcery zaznamenalo dokonce Filmové muzeum voskových figurín v Kalifornii.
