Sonic Youth - Kim Gordon, Thurston Moore

Sonic Youth - Kim Gordon, Thurston Moore | foto: archiv

Sonic Youth si pořád rádi hrají

Beznadějně vyprodané divadlo Archa zažilo v sobotu jeden z nejlepších koncertů letošního roku: do Prahy se vrátili američtí Sonic Youth.

Jakkoli mohlo publikum i ti na pódiu zvnějšku působit jako účastníci abiturientského srazu alternativců osmdesátých let, energie, která Archou, změněnou v saunu, jiskřila, byla veskrze čerstvá a současná.

Sonic Youth kupodivu stále dělají, i skoro čtvrt století po vydání prvního alba, čest svému názvu, včetně oné druhé části: stále působí neuvěřitelně mladistvě, a to i přesto, že kytarista Lee Ranaldo má už nějaký pátek šedí značně prokvetlé vlasy.

Dokonce i na baskytaristce Kim Gordonové – jinak nezpochybnitelném sexsymbolu americké nezávislé scény – jsou léta znát. Jediný, kdo pořád působí dojmem studenta, je leader kapely, kytarista a zpěvák Thurston Moore.

Ale o zjev u téhle kapely – odjakživa se ostatně pyšnící zálibou v oblékání se v „sekáčích“ - skutečně nejde. Důležité je, že mladistvou zůstává její hudba, a to přesto, že v minulosti inspirovala už několik módních vln následovníků (jmenujme kytarové „vazbiče“ přelomu 80. a 90. let, posléze grunge rockové divochy a zatím naposledy některé mladé americké garážové kapely).

Jenomže i kdyby se rozkrájeli, jejich kopisté prostě nedosáhnou toho specifického soundu, na který mají Sonic Youth patent. Přímo hmatatelné spojení mezi jednotlivými členy, které vídáme spíš u několik desetiletí sehrávaných jazzových kapel než u rockerů, umožňuje skutečný vznik hudby přímo na pódiu.

I když samozřejmě Sonic Youth – v souladu s tvorbou posledních let (koncert byl součástí šňůry k živému představení písní z posledního alba Rather Ripped) – hrají oproti starým letům hlukových ploch a stěn v podstatě komorní rockové písničky, a mnohé je tedy „nalinkováno“ dopředu, zjevně zbývá spousta místa na improvizaci či alespoň jemné posuny.

Zvláště ve srovnání s CD-verzemi posledních skladeb si uvědomíme, jak moc mají Sonic Youth (přes až garážový prvotní dojem) „vypiplané“ studiové podoby nahrávek, a na druhou stranu jak velké pole pro práci a hru s dynamikou a improvizací si nechávají na koncertní pódia. Určitě i proto je na nich stále vidět, jak moc je živé hraní baví. Což je pro jejich fanoušky dobrá zpráva.

Sonic Youth
Praha, divadlo Archa, 25. 8. 2007, pořádala agentura Rachot
Hodnocení iDNES.cz: 90 %